Po dlouhé době nastal okamžik, kdy jsme se společně setkali a rozhodli se zahrát něco her. Kuci se dohodli na 40K a já měl domluveno se Zdendou Kopeckým partičku Napoleon.
Zdenda - ač hru ještě nehrál - zainvestoval a koupil si velkou francouzskou armádu. Větší nožství pěchoty, jízdu, děla. Bohužel na poslední chvíli mu do toho něco vlezlo, takže nemohl přijít.
Naštěstí s Moukou přišel jeho kamarád Petr. No a tak jsem měl protihráče. Dobré bylo, že Petr nic o této hře nikdy neslyšel. Byla tu skvělá šance vyzkoušet pravidla a hru na člověku nezaujatém.
 |
| deploy |
V prvních pěti minutách jsem mu vysvětlil pravidla a předal moji francouzskou armádu. Já si nechal ruské vojsko. Formát byl 220 bodů. Hrací plocha 120 cm x 120 cm.
Armáda Petra:
1x dvouřadá jednotka pěchoty
1x třířadá jednotka pěchoty
1x desítka husarů
1x sedmička husarů
1x dělo - střední dostřel
moje armáda
2x dvouřadá jednotka pěchoty
1x trojřadá jednotka pěchoty
 |
| odehráno několik prvních kol |
1x dělo - střední dostřel
1x dělo - krátký dostřel
První hra byla seznamovací. Nehrálo se na konkrétní počet kol. Spíš jsme testovali mechanismy pohybů, střelby a boje z blízka. Neřešili jsme morálku. Cílem mise bylo obsadit protilehlé kopce. tzn. já Petrův, on můj.
Zajímavé bylo sledovat už úvodní deploy, kdy hráči rozmisťují jednotky střídavě. Střídavě s nimi pohybují, střílí, atd. Už samotné rozmístění jednotek je tím poutavé a akční.
Důležitým prvkem celé hry jsou pohyby. Je to stěžejní prvek. Je důležité dokázat taktizovat a manévrovat s jednotkami tak, aby se dospělo do takových pozic, kdy random prvek střelby umožní větší šanci na přežití či na zabití. Jak se vyvarovat nebezpečným obchvatům jízdy, jak se dostat z dostřelu děl. Opět je důležité, že jednotky hráčů se střídají. Pro 40k hráče určitě nezvyklý prvek. Přinášï zajímavé a nečekané situace.
 |
| husaří útočí |
Střelba se neřídí tabulkami. Dojde pouze k hodu kostkami - množství výstřelů je reprezentováno patřičným počtem kostek. Hází oba hráči a podle primitivního mechanismu popsaném v pravidlech se vyhodnotí výsledek. Pěchotní střelba (na 15 cm) je relativně málo účinná, přesto uspokojující. Úsměvné byla situace, kdy 20 výstřelů dokázalo zabít jednoho či dva vojáky. Pokud z 20 výstřelů zabijete protivníkovi 5 vojáků z jednotky, je to úspěch. Ač se to možná nezdá, ztráta pěti mužů je celkem bolavá věc pro dvouřadou jednotku.
Děla zabíjejí pěchotu celkem spolehlivě. Opět - počet mrtvých na jeden výstřel z děla je nastaven pravděpodobně dobře. Dělo může zabít 4 až 6 vojáků. Přihlížející volali po "kartáčových střelách", po větším masakru. S tím nesouhlasím. Hra by se mohla zvrhnout v pouhopouhou přestřelku děl. I kolega protihráč zhodnotil děla jako střelecky vyvážená.
 |
| husaři... útočí |
Boj z očí do očí vedli hlavně husaři. Jelikož jsem se s pěchotou pohyboval po různu a nedbal příliš na držení formací, dával jsem husarům šanci vpadnout mé pěchotě do zad a do boku. Navíc v této první hře byl dostřel jednotek špatně nastaven. Husaři se cítili celkem nezranitelně. Dostřel zbrani jsme narovnali ve druhé hra a hra tím získala akčnější náboj.
Husaři řádili v řadách mého vojska. Dobře se vyhýbali střelbě z děl. O zbytky ruských jednotek se postarala francouzská pěchota. Hra byla u konce.
A nastal okamžik pravdy. Zeptal jsem se mírně roztřeseným hlasem Petra, co si o tom všem myslí. Zhodnotil to asi takto: "jednoduché, hratelné, zábavné, svižné. Po několika odehraných kolech jsem již plně schopen dohrát hru sám a dát si klidně další."
Potěší, což?
A tak přišli i kolegové, kteří dohráli 40K a začali nás vábit na Bang a Munchkiny a já byl velmi potěšen, že jsme se s Petrem vrhli do další hry. Upravili jsme dostřeli.
Děla z 30 cm a 20 cm na 50 cm a 30 cm. Pěchotní zbraně z 10 cm na 15 cm. Tahle změna měla velký vliv na celou hru. Myslím, že pozitivní.
Hra:
220 bodů
cíl mise: hrací plocha rozdělena na čtvrtinky (jak známe ze 40K), v jedné čtvrtince stodola. Ta byla cílem mise.
počet kol: omezený do okamžiku, kdy se jednotka dostane k cíli mise. Potom se odpočítává (asi)5 kol, po kterých se musí u cíle mise udržet a nepustit k němu nepřátelské jednotky. Pokud by se k cíli dostal i nepřítel, vítězí ten, kdo bude mít na konci hry v prostoru cíle větší množství jednotek. Prostor cíle je vyznačen plochou o poloměru 10 cm od cíle, tzn. 10 cm pásmo kolem budovy. Cíl mohou zabrat pouze pěší jednotky. Hra tedy může trvat relativně dlouho. Deset kol, během kterých se manévruje k cíli a pět kol, kdy se o samotný cíl jedná. (v této hře nám to fungovalo podobně, od šestého kola začalo zabíjení, od desátého se hrálo o stodolu), hra končila v 15/16 kole. Chtěl bych upozornit, že systém střídání jednotek protihráčů způsobuje to, že hra není nudná ani po deseti kolech pohybů. Naopak. Muselo se hodně přemýšlet. Třeba jak utvořit formace, abych se mohl účinně vyvarovat nájezdům husarů.
deploy: oba jsme deployovali ve čtvrtinkách, které sousedili hranami se čtvrtinkou obsahující cíl mise. Armáda začínala ze strany, která byla vzdálenější od stodoly, čelem k ní. Safra... :-D
 |
| zde je snad deploy pochopitelnější. stodola poblíž měřidla je cíl |
Dvě mé jednotky pěchoty (2 a 3 řady, na fotce krémová barva) se v prvních kolech srovnala tak, aby byla pokud možno ke směru, odkud byla očekávána jízda vždy čelně, tzn. pro husary zcela nevýhodnou stranou pro boj zblízka. To se mi velice dařilo. U hrany stolu postupovala šedá dvacítka a mezi dvě děla.
Petr si dal své levé křídlo a střed husary se zcela zřejmým plánem. Ten jsem se mu snažil zmařit.
 |
"krémová pěchota" takto mohla efektivněji reagovat na
husarskou hrozbu |
 |
| a husaři vyrazili... |
 |
| v této fázi jsem zachytil husary střelbou z děla |
 |
v dálce za statkem je další jednotka husarů, jejich cílem
jsou má děla a pěchota |
Husarům jsem se statečně bránil vhodným manévrováním. Petr několikrát zaváhal a postupně o ně přicházel. Nezpůsobili mi žádné ztráty, avšak svůj cíl splnili. Zpomalili můj postup natolik, že Petr se dostal k objectivu dřív než já. Celkem asi o dvě nebo tři kola.
 |
| pohled na bojiště |
Došlo i ke střelbě, úřadovala jak děla tak i pěchota. Ke konci hry měl větší ztráty Petr, avšak byl ve výhodnější pozici ve vztahu k cíli. Nakonec se mi podařilo do prostoru kolem stodoly dostat dvě jednotky. Petr tam měl taky dvě. Moje třetí se ke statku již také přibližovala. Dobrá střelba pomohla Petrovi jednu moji jednotku zcela eliminovat a tak mi nezbývalo než hrát na remízu. Bohužel padlo poslední kolo a začalo se měřit. Moje první jednotka byla u stodoly, on tam měl dvě. Moje druhá jednotka... to o půl centimetru nezvládla a Petr vyhrál...
 |
| závěrečné šikování a boje u stodoly |
 |
| přijíždí poslední husar, sombréro má do čela |
 |
| tahle krémová jednotka to nedá, bude zmasakrována |
 |
téměř finální stav. První "krémáci" budou zmasakrováni,
šediváci to ke stodole stihnou, avšak třířadá
šedivá masa to ke stodole nestihne |
Co závěrem. Bylo to zábavné, zajímavé, rychlé a akční. Řešili jsme věci jako cover, line of sight. Bavili jsme se o tom, co a jak víc specifikovat a rozkládat (pravidlově) a co ne, aby se hra nestávala složitější a příliš komplexní. Hodně věcí se musí ještě dopracovat, třeba morálka (bude, nebude, atd.). Určitě budu muset udělat šablony pro měření otočení jednotky. I když vím, kolik je 90 stupňů, stávalo se mi v zápalu hry, že jsem se točil s jednotkou jak čamrda a nedal si postih na pohyb. Další problém byl pamatovat si, kdo vyhrál iniciativu, ale to byl spíš můj problém, Petr vždy poradil. Někdy se to vyplatilo začínat, někdy bylo lepší iniciativu nevyhrát.
Takže tolik asi o prvním ostrém hraní.
