Počet zobrazení stránky

středa 16. prosince 2015

Posekanec - zima 2015

Na Posekanec se každý, kdo na posekanec jezdí, děsně těšil celou dobu od té doby, co předchozí posekanec skončil.

Nejdůležitější bylo odejít z práce co nejdřív, aby já, Dejv a Šmidli jsme mohli uhánět vstříc samotě na Posekanci. Ne úplně se to povedlo, protože nakonec místo 12:00 jsem z práce odcházel ve 14:00. Prostě když šéf řekne, ani Dejv s tím nic neudělá.

Takhle nějak si představuji Dejva, když se dozvěděl,
že budu mít dvě hoďky zpoždění. (foto by Zdendalini, Posekanec)
Nicméně nakonec jsme se s Dejvem sešli u nás doma, naházeli věci do auta (figurky, deskovky, kartičky, mega gril, spacáky a takový ty ostatní věci) a vyrazili pro třetího kabrňáka - na Posekanci nováčka. Zdenda aka Šmidly (chce na konci tvrdý Y, protože I není dost drsný). Kupodivu jsem tentokrát v autě nic moc neříkal. A najednou Litomyšl.

Dle dohoty jsme klíče k chalupě na Posekanci měli získat od paní, která pracuje na čerpací stanici s pohonnými látkami pro motorová vozidla. Když jsem tam vstopil a řekl: "Dobrý den, jdu si pro ty klíče!", paninka sebou málem švihla na zem a moc se omlouvala, že skrz frčák ráno doma klíče zapomněla - hádejte kde, už to tu zaznělo - doma! Naštěstí! Její kámoška, která se pohybovala městem, měla náhradní klíče u sebe a tak jsme byli zachránění.

Někde mám lepší fotku chalupy na Posekanci, ale nechce se mi hledat.
Za povšimnutí stojí stojící borci. Jeden z nich jsem já. (foto by Dejv)
Asi tři hodiny jsme se snažili celou chalupu vyhřát a vytopit. Bylo to důležité, neboť jsme očekávali, že až dorazí zbytek osazenstva, jedna menší místnost nám nebu stačit. Nakonec jsme chalupu příjemně vyhřáli. Rozbalili jsme Descent, já si zdřímnul a kuci mastili Medžici.

Levý bok je můj usínací bok, tedy pravděpodobně spím. Těžko se to zjišťuje, páč nechrápu.
Najednou se sešeřilo a Šmidli začal s tím, že celé to místo zde je děsně strašidelný. Že natočit tady "Blérvič" by byla paráda. No, nenechali jsme se dlouho přemlouvat a jen tak z hecu a pro legraci natočili krátký šot, který měl být záhy smazán. Ovšem když v noci přijel zbytek osazenstva a viděli to, začali se ozývat hlasy, že pokračování je nezbytné a že chtějí taky v něčem hrát.

Zatímco první video je čistě jen šílený nápad, který neměl existovat déle než několik hodin, druhé video je již sofistikovaně promyšleno a sahá na paty céčkovým hororům. A jelikož druhé video navazuje na události z prvního, bylo rozhodnuto tu první smršť uchovat.



Takže natáčení Posekanec 2: Temnota nás sjednotilo pod jedním praporem a hnali jsme se vpřed za společným cílem. Což bylo fajn. Dokonce se nám to povedlo několikrát. Třeba když jsme vyhlásili turnaj ve hře Summoner Wars, nebo když jsme se hromadně hrnuli do kuchyně, kde borci grilovali super mega ultra dobré stejky (jo, kdo nebyl, nemůže pochopit o čem píšu).

Turnaj v Summoner Wars byl fajn. Hrálo se na tři kola. Rozhodně to není no-brain hra. Rozhodně se musí hodně přemýšlet a hodně taktizovat. Své ví Zdendalini, který by nám o tom mohl hodit pár řádků do komentů pod tímto článkem. Zdendo, je SW no brain hra?



Právě těchto několik styčných bodů dělalo z letošního Posekance něco extra. Jde o to, že jsme tam jen tak kolem sebe nebloumali, ale dokázali jsme se společně k něčemu připoutat. Sjednotilo nás to.

Kromě SW se hrál hodně Descent. Dále pak Proroctví. Občas někdo zabatlil Medžici a všechno se neslo v příjemném rytmu. 

S jídlem to bylo jako obvykle. Něco měl každý pro sebe, něco se dalo do společného placu a bralo se co kdo chtěl. V sobotu jsem vařil k obědu těstoviny se šunkou a vejci. Což byla strašná bašta. U vaření mi zdatně sekundoval Zdendalini. 

Mňamka!

Ztrestání neposlušného kuchtíka!
Na jídlo a vaření se váže i velké poděkování všem, kteří po nás čuňatech umývali talíře, hrnce a hrníčky od kafe. Asi jsem to tam nezdůraznil a bral to možná trochu jako samozřejmost, ale: "pánové čističi a umývači, děkuji!". 

Neděle nás nemile překvapila tím, že jsme ji poměrně dlouho zaspali. Takže na další hraní nebyl moc čas. Je mi líto, že Zdendalini musel odfrčet tak rychle. Ani jsme nestihli skupinové foto. To až později a bohužel bez něj. Byl jsem rád, že dorazil i Dredrug, který nás po svém příchodu zavalil tunou více či méně vtipných vtipů (moc dobře a obětavě hrál v Posekanci 2: Temnota).A kdy a kde se vytratil Horus?

No a to je konec... v závěrečné půlhodince jsme ještě zahráli hru Pirates! (ale jen takový team deathmatch). Pak se uklízelo, balilo a odjíždělo domů.

Vzhůru na palubu vlajky volají, tvým domovem bude oceán..


Tento Posekanec byl podle mne asi jeden z nejlepších. Sešla se parta lidí, která se bez problémů shodla ne několika věcech a fungovali jsme jako parta. Celou dobu byla nehorázná legrace a zábava. Nikdo neprudil, nikdo nic nevymýšlel. Chtěl bych tak poděkovat všem účastníkům za příjemně strávený víkend. Byla to bomba kuci!

Ještě tam má být Dredrug a Zdendalini a Tomáš
fotky by Dejv: