pondělí 30. listopadu 2015

A objevil Ameriku...!!!

V roce 2013 jsem brouzdal po netu a hledal jsem miniatury do regimentové hry. A jak jsem tak pátral a hledal, narazil jsem na firmu Mantic Games a její miniatury. Tehdy DREADBALL, KINGS of WAR a WARPATH. Říkal jsem si, že jsem safra dobrej a že všichni budou čučet, co jsem to objevil. A tak jsem to sepsal do tohoto článku: tamten článek

No, ale strašně jsem se mílil, protože spousta lidí už o tom vědělo a znalo miniatury od Manticu.

Od té doby jsme já a určitě i mnozí kolegové z Warapple Gaming Club (to je silly název našeho klubu deskovek a figurkového wargamingu. Sahá do doby, kdy s námi ještě kamarádil Mouka. Byl fajn, ale potom... se vydal jinou cestou) udržovali Mantic Games v povědomí.

Mouka
A po dvou letech se to stalo. Náš klub si pořídil starter set pro dva hráče - Kings of War (Popravdě koupil ho Dawe a Čmelák. Byla to děsná darda. Spousta peněz. Ale nám to nevadilo.).
Na této fotce Čmelák není, ale je tam Dawe.
A tohle je Čmelák. On to vlastně není Čmelák, ale Lukáš.
 Rozhodli jsme se, že KoW necháme stranou. Na pozdější dobu. Protože momentálně máme rozjeté jiné projekty. Třeba Flames of War (Bred Pitt v Shermanu kydlící hordy německých dobrovolníků). Ale nakonec jsme neodolali a podlehli jsme kouzlu elfích písní, zakyslého a zkvašeného smradu z trpasličího piva a skřehotání nemrtvých, kteří při bloudění krajinou táhnou za sebou z dutiny břišní vyhřeznuté vnitřnosti, zejména pajšl a střeva.

 Největší slávou bylo rozbalení krabice. Dokonce to v Daweovi (nebo Dejwovi? Prostě v Davidovi - což není přezdívka. Skutečně se jmenuje David. Na turnaji v Dystopian Wars na něj volali: "Dawe!" - čti DAVE) probudilo umělecké sklony a rozhodl se veřejně exhibovat s dokumentárním filmem o rozbalování krabice KoW. Ke shlédnutí zde:


A nyní jsme ve stádiu, kdy vylamujeme/vystřihujeme/vyštipujeme/odřezáváme figurky a jejich drobné doplňky ze sprůček. Něco i barvíme. Přiznám se, že jsem se o proti minulosti poučil. Některé figurky do Warhammer 40000 jsem barvil třeba 12 i 8 hodin čistého času. Nyní jedné figurce nechci věnovat víc jak 90 minut a použít víc jak 5 barev.
můj minimalistický rychlopejnt, jehož jediným účelem je zakrýt šedivý plast
odkazy:

A tohle je Shadowulf, který s tímto článkem vůbec nesouvisí





neděle 29. listopadu 2015

Rybníkův sklep

Pro hraní deskový her, figurkového wargamingu, karetních her a setkávání se s přáteli je potřeba mít nejen partu kámošů, se kterými se dá tohle všechno podnikat, ale chce to mít i své zázemí.

Vchod do klubovny. Skrz dveře je vidět vitrína. Ta je plná figurek, miniatur, karet do MtG atd.
Ve sklepní části našeho domu, v bývalém skladu na uhlí, máme menší klubovnu - Rybníkův sklep. Tam se scházíme převážně středy, pátky/soboty.

Ve středu bývají nejčastěji barvící večery. Sejdeme se, plkáme o hrách, filmech, životě atp. a barvíme u toho miniatury do figurkových her. Eventuálně hrajeme některou z na čas nenáročných her. Například Magic the Gathering, Summoner Wars atd.

Miniatura do hry Descent 2: Výpravy do temnot. Za ní dva tanky typu Sherman
do hry Flames of War.
Šmidli si pracuje na svém tanku Firefly do hry Flames of War.
Magic the Gathering
Pátky a soboty patří větším akcím. Mezi naše oblíbené herní tituly patří například hra DESCENT: výpravy do temnot (2. edice), nebo třeba Dystopian Wars či Flames of War.

Descent: výpravy do temnot (2. edice)
Descent: výpravy do temnot (2. edice)

Descent: výpravy do temnot (2. edice)
 Pokud vás zajímají deskové hry, karetní hry, nebo figurkový wargaming, nebojte se nás kontaktovat na rybnikuvsklep@seznam.cz nebo w40krybnik@gmail.com .


Flotila do hry Dystopian Wars

Flames of War - strategie z 2. sv. války

Flames of War
Každý pátek se koná speciální Junior klub pro mládež od 11 let. Je potřeba si vychovat následovníky. Navíc každá aktivita mimo počítače, tablety a smartphony je jenom dobrá. A mládežníci hrají Flames of War, Magic the Gathering, Story Cubes, Descent a další,

Herní klub Junior - hra Descent

Herní klub Junior - Flames of War
A na závěr krátké video z herní akce Summoner Wars, která proběhla právě v Rybníkově sklepě.


pátek 20. listopadu 2015

Arkham Horror






Děje se tu něco podivného, mám takové podivné mrazení v zádech. Už cestou jsem byl upoután k zašpiněnému oknu nočního vlaku do městečka Arkham. Upoutala mě podivná nazelenalá záře na obzoru, která podle mého tušení nebyla od pouličních lamp. Když jsem vystupoval na nádraží z vlaku, bylo už pozdě, hodně po půlnoci. Vlak podivně skřehotavě zapištěl a v oblacích páry zmizel kamsi do tmy. Najednou jsem tu byl jen Já na prázdném nádraží a noc.
Temná noc a ten podivný pocit, který se mi prodral až do morku kostí. 

Před nedávnem jsem si domů přinesl větší krabici s poměrně známou hrou Arkham Horror. Po pár prvních herních večerech strávených ve společnosti této hry jsem se rozhodl podělit se o pár postřehů. Snad někoho zaujmou nebo inspiruji.

Obecné informace

Hra je určena pro 1 až 8 hráčů. Soliterní mód si vychutná jen opravdový nadšenec. Naopak hra osmi hráčů vyžaduje naprosto perfektní zvládnutí poměrně složitých pravidel.
Nejlépe jsem si hru užil v počtu tří až pěti hráčů.
Pravidla jsou na začátek trochu složitá. Po prvních hrách a přivyknutí systému hry, by je měl ale zvládnout každý, kdo má zkušenost se složitějšími hrami. To také koresponduje s tím, že na krabici je napsáno od třinácti let. Což mě přijde značně přestřelené.
Velkou výhodou je, že zde nikdo nehraje roli pána zla, který hráčům zatápí. Hra má totiž charakter kooperace hráčů proti hře samotné. V mnohých hrách se role zla musí nedobrovolně ujmout jeden z hráčů. Všichni hráči tedy hrají za dobro, snažící se odvrátit vpád temných sil na náš svět a tím zabránit absolutní zkáze světa.
Ještě je potřeba zmínit, že hra je kompletně přeložena do češtiny. Což je fajn a umocňuje to atmosféru celé hry hráčům, kteří nevládnou vícero jazyky.


Jmenuji se Jack Monterey a jsem archeolog. Do Arkhamu mě přivedl dopis mého dlouholetého přítele ze studii Darrella Simmonse, který v Arkhamu působil jako reportér. V dopise mě vylíčil podivné až hrůzyplné noční můry, které se dějí v jeho městě. Ten dopis mě nenechal spát. I když byl Darrell znám už na studiích svou láskou k lahvi dobré whisky, něco mě říkalo, že tohle by si prostě nevymyslel. Jedinou trochu reálnou možností bylo, že ten člověk zešílel. Hnán starostí o duševní zdraví mého přítele jsem sedl na nejbližší vlak do městečka Arkham.

První dojem

Krabice se hrou je poměrně velká, po otevření na vás čeká spousta komponent a žetonků. Okamžitě na vás dýchne ponurá atmosféra H. P. Lovecrafta kterým je hra inspirována. Všechno je z odolného tvrdého papíru, tak že odpadá strach z nějakého mechanického poškození. Hrací plán je opravdu veliký (celá rozložená hra se mi nevešla na klasický kuchyňský stůl, a to je co říci), zato krásně provedený. Skvěle dotváří ponurou atmosféru celé hry. Pravidla jsou, alespoň pro mě, docela nepřehledná a nepůsobí jako celek. Herní situace jsou naštěstí doplněny obstojnými příklady. Některá pravidla jsou vysvětlována trhaně a ne zcela jednoznačně. Abyste celou věc pochopili, musíte mnohdy listovat a listovat, než se doberete celé podstaty věci. Fanoušci této hry však záslužně na herní fóra umisťují různé přehledné tabulky a posloupnosti kol, což celé věci značně pomáhá.


Ten nelidský křik! Zařezával se mi do hlavy jako nůž. Už když jsem zahýbal za roh toho podivného domu tušil jsem, že to bude zlé a taky bylo. Když na mě Darrell na nádraží nečekal ,vydal jsem se do města na vlastí pěst, myslel jsem si bláhově, že snad najdu jeho dům. Byla to asi chyba. Bohužel jsem už neměl moc času nad tím přemýšlet. To, co mě čekalo za rohem toho domu předčilo vše, i mé nejhorší noční můry.



Jak se to hraje
Rozepisovat se tu podrobně o mechanizmech hry by bylo opravdu na dlouho. Proto jen velice stručně popíšu hlavní rysy celé hry.
Jak už jsem psal výše, hra je kooperativní. Hráči v rolích detektivů procházejí městečkem Arkham a snaží se zavřít brány, které se otevírají náhodně na herním plánu. Čím víc hra ubíhá, tím více vám klade překážek, které musíte překonat. Otevírá se stále více bran, z nich lezou houfy potvor, které musíte eliminovat nebo složitě obcházet. Pakliže se vám nepodaří dosáhnout podmínek vítězství, (většinou zavření určitého počtu bran) probudí se Prastarý. Finální řezník, kterého je velice obtížné porazit.
Hra je poměrně dynamická, a tak se v Arkhamu díky kartám setkání či karet lokací stále něco děje a hráči mají stále plné ruce práce.
Hra má i jisté prvky RPG, kdy hráči mohou upravovat své vlastnosti, získávat dovednosti či měnit své úlovky nebo žetony zavřených bran za různé výhody ve hře (pomocníky, peníze, kouzla, atd.).
Dále si mohou za peníze dokupovat mnoho kusů vybavení či získávat vzácné artefakty, které jim pomohou v boji proti množství nestvůr, co jim v průběhu hry ztrpčují život.

   V okamžiku prozření mi vytanulo v mysli to slovo, slovo BRÁNA.
To co jsem spatřil na malém dvorku mezi budovami mě vyrazilo dech. Něco velikého zářivého, jako by okno kolem kterého praská statická elektřina. Jako by se uprostřed toho zářivého kola ohýbala realita. Skrz bylo vidět nějaký fantaskní svět z mnoha velkými věžemi pískové barvy.
K mé hrůze jsem si konečně uvědomil, co vydává ten příšerný zvuk. V bráně jsem zpozoroval jakýsi pohyb.
Něco se snaží projít na tento svět.

Celkový pohled

Hra je poměrně záludná, vše záleží na náhodě a i nejlepší plán může dojít rychlého konce. Dohrát ji do konce je alespoň ze začátku opravdu úspěch.
Tahle hra se dá hrát s různým přístupem, např. jako Člověče nezlob se. Pak by vám mohla přijít jako docela fádní a ani pěkné ilustrace nebo doprovodné texty by ji nezachránily. Nebo si ji zahrajete s přáteli jako bitvu dobra proti zlu. Atmosféra této hry je totiž skvělá tehdy, pokud se vám ji podaří dobře navodit, pak vás hra naprosto vtáhne.
Všudypřítomný pocit strachu, zmaru, marnosti a něčeho, nad čím se snažíte udržet zoufale kontrolu. Atmosféra je tedy asi to hlavní proč bych hru doporučil.
Dalším prvkem této hry, jak už bylo řečeno, je ona kooperace hráčů. Bez spolupráce detektivů je hra jen těžko dohratelná. Když se vám ve skupině vyskytne byť jen jeden sólista, může to vést k pěkné frustraci.

Jestliže preferujete spíše euro hry, kde budujete své impérium, nebo soutěžíte se svými spoluhráči, asi byste mohli šlápnout s Arkham Horrorem vedle. Pokud máte rádi atmosféru H.P.Lovecrafta, výzvy a týmové dobrodružství,vřele bych Arkham doporučil.

Byl jsem zcela připraven o příčetnost mé ochablé mysli tou nepojmenovatelnou hrůzou, která se pomalu blížila mým směrem.
Nikdy jsem nebyl žádný hrdina a ani tohle nebyla žádná výjimka, nohy jakoby mi vrostly do země.
Ochromen tím nelidským ohavným přízrakem, vyčkával jsem v paralýze hrůzy svůj jistý konec.
Jako náhlý štěkot psa se ozvaly z protějšího rohu zapadlého dvorku výstřely. Monstrum se jen několik kroků ode mne v gejzírech lepkavého hnisu pomalu sunulo k zemi. Když bylo po všem a odezněl zvuk i poslední prázdné nábojnice dopadlé na zem, zjistil jsem, že jsem od hlavy k patě potřísněn tou podivnou hmotou zrůdného monstra.
Z temnoty protějšího rohu, kterou před chvílí ozařovaly výstřely ke mně pomalu došel muž.
Jeho dlouhý černý plášť a velký klobouk spolu s kouřícím samopalem v ruce působily značně přízračně. Chvíli se na mě jen tak díval, pak mírně naklonil hlavu a pronesl:,, Být Vámi asi bych investoval do nového kabátu, příteli“. Pak se k mému naprostému zděšení otočil a vběhl do brány.
To byl na mou zmučenou mysl už příliš velký nápor a po událostech posledních minut jsem patrně omdlel.

Probudil jsem se v arkhamské nemocnici. U mé postele seděl Darrel. Dlouho jsme si hleděli do očí, pak se ke mně naklonil a polohlasem se mě zeptal:,, Tak co, Jacku, ještě si myslíš že hodně piju?“



Závěrem dle mého názoru

+ Atmosféra

+ Velká znovuhratelnost

+ Hra je v českém jazyce

+ Pěkné zpracování

+ Hráči spolupracují proti hře.

- Pro začátečníky dost složitá pravidla

- Nepřehlednost pravidel

- Docela velký podíl náhody


Vrba