čtvrtek 20. listopadu 2014

Hraje celá rodina...

Vojáčci, figurky, modelaření... to vše mne baví už od malička. Wargaming je třešnička na dortu. Přináší s sebou kamarády, různé akce... prostě sociální interakce. Je jasné, že se snažím kolem sebe šířit to, co mne baví. Nejblíž ze všech je můj syn Václav aka Řízek04.
sociální interakce
Vašík (10) má figurky do WFB, lodičky do Dystopian Wars. Hraje s námi deskovky, atd... no ale čím je starší, tím víc se dožaduje toho, abych ho vzal na turnaj... třeba na Karak. Nebo aspoň na víkendovku Posekanec.

Což o to, kdyby už byl ve věku, kdy herní systémy zvládne tak, aby mohl aspoň trochu samostatně zahrát... ale na to je ještě času dost...

Ovšem teprve teď s novou hrou se opravdu pouštíme do "kvalitní" zábavy. Nikdy by mne to nenapadlo, ale kartičky jsou pro něj super. Nemusejí se malovat. Mají krásné obrázky. Pravidla jsou - pro fun hru - relativně jednoduchá. Jeho to baví. Porovnává dvě čísla, postupně se učí speciální vlastnosti, funkce, schopnosti, magii, atd. Stačilo vysvětlit pár aj slovíček... fakt jsem překvapen.

No a jaký je konec? V rámci Warapple budeme nejspíš pořádat menší hraní MtG a Řízek04 tam 100% bude!

středa 19. listopadu 2014

Karak - tentokrát jinak - mezihra

V plánu bylo zůstat v tělocvičně asi tak do půlnoci. Já a Dawe jsme si předem zabookovali pokoj v penzionu. Mailem i telefonicky!

Oba se šíleným úspěchem, obloženi stovkami diváků, prezentujeme a ukazujeme v akci hru Achtung Panzers! Musím se pochlubit! Hubaj si hru natolik oblíbil, že si zahrál i vícekrát. A ani mu nevadilo, že neměl kompletní set rozkazových karet. Shrnul to takto:

"Na této je hře je skvělá jedna věc... že tam jsou tanky..."

Achtung Panzers!
Nastal konečně čas odebrat se na kutě. Usedáme do Daweova Lamborghini a svištíme k penzionu. Tam dorážíme v 00:15. Jsme velmi překvapeni, když pán hledá v knize a nemá tam o nás ani čárku. Nikdo o nás neví. Pokoje volné nejsou. 

Odjíždíme s tím, že si něco určitě najdeme. Všichni přece víme, že díky smartphonu a tabletu s jejich vychytanými aplikacemi to není problém. 

Zastavujeme na první benzince. Kupuji si kávu. Žhavíme tablety a hledáme. Telefonuji, škemrám, pláču a zase škemrám. Jednu paní z recepce hotelu téměř posílám do pr*ele. Obsluha stanice se nudí a nevěnuje nám pozornost. Dawe začíná zívat a zdá se mi mírně frustrovaný.

Já to zatím beru jako největší dobrodružství života. Opuštěni v megapoli... aniž bychom někoho znali... cizí lidé kolem nás... temnota prostupuje...

Kolem 02:00 toho mám plné zuby! Potupně jedeme zpět do tělocvičny. Konečně mi dochází nebezpečnost celé situace. Protože kdo mne zná ví, že se musím vyspat...

Tu z nenadání na bílém okřídleném koni snáší se z oslnivého světla zářivek zachránce! Ota z Pardubic! Děkuji nebesům. Nasedáme do auta a míříme k Otovi a jeho domku, kde má svoji přítelkyni a hlavně luxusní figurkovej kutloch! Kam jsem se podíval, všude figurky. Takový figurkový ráj! 

Na skříních, na stole, na klavíru, na zemi, v knihovně... všude něco. I když jsem už potřeboval ulehnout a spát, zabředli jsme do velmi příjemného hovoru. Ota je nejen zachránce, ale i velice příjemný společník.

Ráno se vstávalo na osmou. Bylo to super. Dobře jsem se vyspal. Měl jsem skvělou peřinu. Ota nás odvezl na snídani a zase jsme příjemně tlachali.

Hubaj nám kladl na srdce, že musíme být nejdéle v 9:00 v tělocvičně. Turnaj musí začít včas. V 8:50 mi šíleně zvonil telefon a na druhé straně byl mírně hysterický Hubaj. To se nedalo neudělat. Klidným hlasem jsem mu oznámil, že právě snídáme v restauraci. Čekáme na kávu a teplé žemle. Jsem holt padouch. Hubaj začal znít mnohem hysteričtěji než před chvílí a já to už nevydržel. Musel jsem se smát. V 8:55 jsme v tělocvičně a druhý turnajový den může začít!


úterý 18. listopadu 2014

Karak - tentokrát jinak I. část (Dystopky)

Asi před třemi(?) lety jsem přestal hrát Warhammer 40000. Hrál jsem celkem asi 6 let a bylo to skvělé období. Účastnil jsem se nejrůznějších akcí, turnajů, sám jsem turnaje organizoval. Poznal jsem spoustu lidí a kamarádů. S některými jsem v živém a aktivním kontaktu doposud.

Mezi jednu z akcí patřil turnaj Karak! Byla to top akce! Nejlepší, nejznámější, nejmasovější, nejprestižnější akce 40K tehdy u nás. Alespoň tak jsem to vnímal a atmosféru této akce jsem si užíval maximálně.

Rybníkova armáda - Los Marinos

Tuhle hru jsem prohrál... typické

Ale vše dobré a krásné jednou končí. Opustil jsem vody ovládané bandou z GW a vrhnul se do nových a nepoznaných končin... různé hry, pokusy, slepé uličky...

Poslední asi rok a půl se snažím hrát hru Dystopian Wars. Velice zkratkovitě tuto hru můžu popsat jako námořní a letecké bitvy mezi křižníky, bitevními loděmi, letadly atd. atd. a to vše zasazené to světa steam punku.



Hra je to chytlavá a příjemná. Řinčí u ní naše mužská ega a metáme kostky všude po stole. Snažíme se vymyslet nejúčinnější taktické tahy a přivádíme k životu nejroztodivnější strategie. Proklínáme herní bohy - to když nám kostky nepadnou. Prostě super zábava. :-D

Dystopian Wars je hrou turnajovou. A Karak - akce pro pravověrné hráče Warhammer 40000 - nám propůjčil v zadní části tělocvičny prostor pro několik stolů (díky Jindro). Po 3 nebo 4 letech jsem se znovu ocitnul na akci Karak. Musím říct, že jsem měl velmi smíšené pocity a bylo to pro mne poměrně emocionální. Byl jsem velmi překvapen, jak se počet stolů 40cítkařů zmenšil. To jsem nečekal a byl jsem mírně šokován. Určitým způsobem mi to bylo líto. 

Karak 2010 - odhaduji 4 řady stolů a až dozadu

2014 - 3 řady, půl tělocvičny. Smutné. Bylo mi to líto.
Včera jsem začal psát tento článek a již musím něco poopravit. Dnes jsem se dozvěděl, že na Karaku bylo málo hráčů z naprosto jiného a velice "vážného" důvodu. Karak byl prý vyhlášen jako FULLPAINT turnaj. Ve skutečnosti je prý komunita stejně silná jako za starých dob. Tedy přeji hodně úspěchů.

Zpět k Dystopian Wars a Karaku. V zadní části tělocvičny byla řada herních stolů pro naše "lodičky".

Stoly pro Dystopky
Dnes již do značné míry známé ikony "Shadowulf" a jeho družice "Hubaj" (říká se mu Filip), připravili pohodu asi pro 12 hráčů. 3 klasické hry, jejichž cíl byl určen taháním karet s misemi a dvě speciální hry. V nich se hrálo o obsazení neutrálního ostrova a o kontrolu dvou objectivů na hrací ploše.

Tento ostrov bylo nutno obsadit. Typhus mi dával děsnou čočku
a jediná možnost jak získat aspoň jeden bod bylo ostrov potopit.
Tímto se Typhusovi omlouvám, protože tu hru mohl perfektně vyhrát.
A jen pro zajímavost, všichni z Warapple ostrov "potopili"... :-)
Shadowulf a Hubaj sloužili nám - v pravidlech slabším - jako studnice moudrosti a poradní orgán. Hubaj nás zásoboval vynikajícími marokánkami. Z obou bratří v triku sršel humor a dobrá nálada. 

Hubaj

Hráčů se sešlo 12. Pár lidí z Prahy, Brno reprezentoval Anubis, 3 z Jablonného... Pardubice? Hradec? Všechno fajn lidi. Nebyla cítit žádná křeč. Přišli jsme si zahrát. Co si tak pamatuji na herních stolech jste mohli potkat: 4x Russian Coalition, 2x Kingdom of Britania, 2x Covenant of Antarctica, 2x League of Italian States, 1x Federal States of America a 1x |Empire of Blazing Sun. Fullpaint nebyl povinný.

Russian Coalition
KoB vs FSA
Časový limit na jednu hru byl 2:30 h. To se mi zdálo málo a bylo jasné, že se budeme dostávat do skluzu. Vše se podařilo odehrát tak, že ony prodlevy nakonec ničemu a hlavně nikomu nevadily.

Moje první hra byla s Danem. On hrál RC a já KoB. Cíl mise si už vůbec nepamatuji. Byla to moje první hra proti RC. Dan byl maximálně v pohodě. Hru jsem si užil. Nic jsme zbytečně nehrotili. Vše se neslo v příjemné náladě.

Dan
Druhá hra proti FSA. Úkolem bylo obsadit dva objectivy na herní ploše. Bcon a hra s ním byla asi nejvysmátější. Hláška střídala hlášku a mne teď napadá, jestli to nebyl nějaký druh boje proti ukrutnému nepříteli KoB. Bcon mi vyhrožoval sypáním čaje do oceánu a vůbec to bylo veselé. Moc jsem se neusmíval na jeho dreadnought. Velký a masivní kus resinu. V první části se hra zdála býti v režii mých kostek a vynikajících taktických schopností. Docházelo k epickým událostem, kdy se mi povedlo vyštítovat 21 hitů tak, že z toho nebylo nic nebezpečného.
V půli se to zlomilo. Přestalo to padat a komodor KoB začal sekat chybu za chybou. Konec hry - Bcon dreadnoughtem pevně držel jeden objective, u druhého jsme se tísnili oba.

Prostřední dvojice - Bcon a Rybnik
3. hra - Goro a opět RC. Po dvou pohodových hrách jsem narazil na Gora. Hned na začátku jsem byl překvapen, jak narozdíl od dvou předchozích hráčů bere hru "relativně" vážně. Nejprve jsem byl mírně zaskočen, ale pak jsem si uvědomil, že je to super. Goro chtěl férovou hru palec sem palec tam... to prostě neplatilo (a i když to nebyl úmysl - spíš mé lajdáctví, chvilku jsem se cítil trapně). Uvědomil jsem si, že každý ke hře přistupuje jinak, Každý to jinak cítí a byl jsem na závěr Gorovi vděčný, že mi dal lekci v tom, že na turnaji mohou být Dystopky něco víc, než "jen" hra. A jen tak mimochodem... dostal jsem čočku... :-)

Zde ještě netuším, jakou čočku od Gora dostanu...
A soboty je konec. Celá banda vyrazila kamsi do hospy na večeři, něco málo keců a povídaní, nějaké to pivo. Prostě zábava. Bylo to super a užíval jsem si to. Nevěděl jsem kam dřív. Z jedné strany Dawe, Anubis, Dregrug. Na druhé straně Shadowulf, Hubaj, Typhus a ostatní... přejdi Jordán!

Neděle příště!


pondělí 17. listopadu 2014

MtG a já (Warapple)

Kartičkáři to měli v našem klubu vždy těžké. V minulosti jsme jednoznačně dávali důraz na figurkové hry a jakékoliv náznaky touhy po hraní MtG jsme potlačili s nebývalou brutalitou.

Do naší herní party přišlo několik nových lidí a přinesli s sebou i nové nápady, hry, vize. No a po několika letech jsem podlehl i já. Nedalo se tomu ubránit. Naopak, kdybychom vše nové odmítali, možná by už Warapple nebyl.

 Určitě někteří z nás k MtG hledí(děli) s nedůvěrou, jiní tuto hru berou jako příjemnou oddychovku. Nic není potřeba barvit a malovat. Stačí koupit balíček 60 karet a může se začít hrát.

A  tak jsem si i já asi před rokem koupil balíček 60 karet. Ležel ve skříni a byl to dobrý kamarád Dawe, který mne nakonec k oddechovému hraní MtG přivedl (sorry Vrbo, sorry Zdendo).

V 15:00 přiložím čip na "píchačky" a mé kroky směřují do kavárny, kde si při usrkávání horké čokolády užívám vykládání karet MtG na stůl, Zatím jsem ještě ani jednou nevyhrál, ale nevadí. Já už jsem na to i z jiných her zvyklý.

Co k tomu říct. Líbí se mi obrázky na kartičkách. Momentálně mám i mírně opojný pocit z toho, že jsem se stal součástí něčeho tak profláknutého. Jsem frustrován z toho, že ještě pořádně nevím o co jde, přesto to hodnotím velice kladně. Prostě vezmu si balíček do ruky a jde se.

Balíček, který mám tedy již rok, je dle guru Shadowulfa na ho*no. Vybral mi ze všech 60 karet asi tři a zbytek ať prý vyhodím. Tedy, co to vlastně mám. Guildpact - Izzet Gizmometry! Líbilo se mi to jméno, tak jsem to tenkrát koupil.



Obrovské množství "klonovacích" kouzel. Dvě barvy a asi nic pro začátečníka. Asi se budu řídit Shadowulfem a někam to zahodím. Koupím něco nového a uvidíme. 


Takže pánové! Na Posekanci vás rozsekám!