Počet zobrazení stránky

středa 19. listopadu 2014

Karak - tentokrát jinak - mezihra

V plánu bylo zůstat v tělocvičně asi tak do půlnoci. Já a Dawe jsme si předem zabookovali pokoj v penzionu. Mailem i telefonicky!

Oba se šíleným úspěchem, obloženi stovkami diváků, prezentujeme a ukazujeme v akci hru Achtung Panzers! Musím se pochlubit! Hubaj si hru natolik oblíbil, že si zahrál i vícekrát. A ani mu nevadilo, že neměl kompletní set rozkazových karet. Shrnul to takto:

"Na této je hře je skvělá jedna věc... že tam jsou tanky..."

Achtung Panzers!
Nastal konečně čas odebrat se na kutě. Usedáme do Daweova Lamborghini a svištíme k penzionu. Tam dorážíme v 00:15. Jsme velmi překvapeni, když pán hledá v knize a nemá tam o nás ani čárku. Nikdo o nás neví. Pokoje volné nejsou. 

Odjíždíme s tím, že si něco určitě najdeme. Všichni přece víme, že díky smartphonu a tabletu s jejich vychytanými aplikacemi to není problém. 

Zastavujeme na první benzince. Kupuji si kávu. Žhavíme tablety a hledáme. Telefonuji, škemrám, pláču a zase škemrám. Jednu paní z recepce hotelu téměř posílám do pr*ele. Obsluha stanice se nudí a nevěnuje nám pozornost. Dawe začíná zívat a zdá se mi mírně frustrovaný.

Já to zatím beru jako největší dobrodružství života. Opuštěni v megapoli... aniž bychom někoho znali... cizí lidé kolem nás... temnota prostupuje...

Kolem 02:00 toho mám plné zuby! Potupně jedeme zpět do tělocvičny. Konečně mi dochází nebezpečnost celé situace. Protože kdo mne zná ví, že se musím vyspat...

Tu z nenadání na bílém okřídleném koni snáší se z oslnivého světla zářivek zachránce! Ota z Pardubic! Děkuji nebesům. Nasedáme do auta a míříme k Otovi a jeho domku, kde má svoji přítelkyni a hlavně luxusní figurkovej kutloch! Kam jsem se podíval, všude figurky. Takový figurkový ráj! 

Na skříních, na stole, na klavíru, na zemi, v knihovně... všude něco. I když jsem už potřeboval ulehnout a spát, zabředli jsme do velmi příjemného hovoru. Ota je nejen zachránce, ale i velice příjemný společník.

Ráno se vstávalo na osmou. Bylo to super. Dobře jsem se vyspal. Měl jsem skvělou peřinu. Ota nás odvezl na snídani a zase jsme příjemně tlachali.

Hubaj nám kladl na srdce, že musíme být nejdéle v 9:00 v tělocvičně. Turnaj musí začít včas. V 8:50 mi šíleně zvonil telefon a na druhé straně byl mírně hysterický Hubaj. To se nedalo neudělat. Klidným hlasem jsem mu oznámil, že právě snídáme v restauraci. Čekáme na kávu a teplé žemle. Jsem holt padouch. Hubaj začal znít mnohem hysteričtěji než před chvílí a já to už nevydržel. Musel jsem se smát. V 8:55 jsme v tělocvičně a druhý turnajový den může začít!


1 komentář: