První miniturnaj ve hře Napoleon

   15.12. 2012 se v prostorách ZŠ v Jablonném nad Orlicí konal historicky první miniturnaj ve hře Napoleon. Jako koordinátor pravidel jsem samozřejmě nemohl chybět u tohoto památného okamžiku. Ač bez armády, vypravil jsem s v doprovodu mého tříletého syna utkat se s Jabloňáky v čestném souboji na bitevním poli.
   Na místo určení jsme dorazili skoro přesně na čas abychom zjistili, že se bude chvilku čekat na kluky z Litomyšle. Získaného neplánovaného volna jsem využil na přípravu zázemí pro mě a pro synátora, stejně tak jako na seznámení s mladými hráči z Jabka. Rybnik měl připravené nové rozšiřující pravidla, která chtěl na tomto miniturnaji používat. Na stolech měl pro nás, kteří nemají své vojsko, připravených několik armád, aby si každý mohl vybrat co mu sedí nejvíc. Jeden list byl založen na pěchotě, druhý měl od každého něco a ve třetím dominovala lehká jízda. Jakožto první při výběru zvolil jsem si zlatý střed, o kterém jsem byl informován že není nijak přesílený a přesto s ním půjde něco uhrát. Budu tedy velet: 2x 20 řadová pěchota, 1x 30 řadová pěchota, 1x 20 lehká pěchota, 2x 10 těžká jízda, 3x střední děla (každé po 6 mužích obsluhy), celkem 348 bodů.
   Při promýšlení taktik, která s tím půjdou se na místo dostavili i litomyšlčáci a po krátkém seznámení jsme se mohli vrhnout na první hru. Bylo nás šest, rozděleno do dvojic kde byl vždy jeden mladý jabloňák proti přespolnímu. Utkat se tedy měl Vrba z Litomyšle s Kubou, Kobainn z Lanškrouna s Michalem a já s Honzou. Skoro to vypadalo na turnaj Jabko proti zbytku světa.

Hra první vs Honza

   Honza proti mě nasadil 2x 20 řadová pěchota, 1x 20 lehká pěchota, 1x 40 granátníci, 2x 10 těžká jízda, 3x 10 lehká jízda, 2x střední dělo. Cílem hry bylo dobít pahorek ve středu bojiště a deployovali jsme do čtverců v rozích. Já nemaje lehkou jízdu na stůl jsem vyložil vše, Honza si nechal lehkou jízdu v rezervách, aby mi vpadla do zad. Při umisťování jednotek jsem se snažil nechat pěchotu co nejvíc vpředu, aby se mohla vydat na rychlou cestu k cíli hry. Jednou jízdou jsem chtěl jet na křídlo, kde byla řeka a druhou jistit děla proti vpádu nepřátelských záloh. Děla byla připravena krýt moji pěchotu a ostřelovat druhou stranu kopce. Honza měl plán víceméně podobný.
   První tři kola byly jen o pohybech. Během nich se Honzovi podařilo dostat do potřebné vzdálenosti k cíli a začít odpočítávat sedm kol do konce. Mě se s jízdou na pravém křídle dařilo blokovat jedno dělo a jednotku granátníků, což bylo přesně to co jsem potřeboval. Honza se snažil o něco podobného se svojí těžkou jízdou, nedával však pozor na moje děla a byl tak během tří kol, ještě než mohl s jezdcema něco udělat, rozstřílen. Myslím že takticky jsem si vedl velmi dobře. Např. během přestřelky dvou jednotek pěchoty protivníkovi zbyla na podstavci jen jedna figura. Za ní stála nová dvacítka, připravená pokračovat v obsazování cíle, tak jsem tu jednu figuru nezastřelil, aby pěkně zavázela. Svojí lehkou pěchotou jsem napohybval před laufy té protivníkovi a poté je rozstřílel, jelikož jsem měl v tom kole iniciativu. Honzova děla jsem ignoroval a neplácal na ně střelbou, at si na každém křídle zabijí jednoho dva vojáky. Hlavně se mi ale dařilo zdržovat Honzovi zálohy až do posledního kola před koncem, kdy se mu konečně podařilo přehodit moje kostky a jezdce nasadit. Bylo už ale pozdě. Já měl na pahorku tři svoje skórující jednotky, protivník jen jednu a to pěkně zdecimovanou. Sice se na obsazení chystal oddíl granátníků, do cesty jim ale najela těžká jízda a zablokovala jim tak další postup. Nakonec tedy výhra pro mě.

   Po potřesení rukou jsme s Honzou klábosili o hře. Nastínil jsem mu, kde si myslím že chyboval, ať už šlo o lehce vystřílenou těžkou jízdu, zbytečně blokované granátníky mojí jízdou nebo postup při obsazování cíle. Byla to příjemná hra, na tom jsme se shodli snad oba a oba jsme si
z ní něco odnesli.
   Na ostatních stolech bylo už dohráno. Vrba hrál s Kubou a tuším že to dopadlo remízou a na třetím stole Michal s Kobainnem taktéž remíza. Se svými dvěma body za výhru jsem byl ve vedení. Hurey. Nicméně stejně jako Litomyšl pozdě přijela, tak i brzy odjela. Na místě jsme tedy zůstali jen tři z původních šesti, a tak nechal Rybnik hrát Michala s Honzou a já se měl utkat se samotným autorem.

2. hra versus Rybník

   Rybnik do této hry nasadil 1x 20 řadová pěchota, 2x 30 řadová pěchota, 1x 20 lehká pěchota, 3x 10 lehká jízda, 2x 10 těžká jízda, 2x krátká děla (každé po 4 mužích obsluhy), celkem 349 bodů. Na tuto hru jsem se těšil, když jsem si totiž na začátku vybíral armádu o téhle Rybnik prohlásil že je pěkně naprasená.
   Hrálo se na 12 kol a dva objektivy, které jsem při prvním rozmístění dal ke svému deployi. Následoval výbuch smíchu, protože po změření vzdálenosti mezi deploy zónama bylo jasné, že i kdyby Rybnik chvátal s pěchotou sebevíc, nedošel by tam ani náhodou. Rozhodli jsme proto že jeden objektiv bude v mém deployi a druhý na řece ve člunu přibližně ve třetině, aby byl snáze dostupný.
   Při rozmisťování jednotek jsem nechal všechny děla na pravém křídle, aby kryly objektiv a mohly odstřelovat přicházející pěchotu. K nim přišla lehká pěchota, která je měla krýt. K mostu jsem dal svoje řadové jednotky, aby ho pěkně zacpali a nedovolili přejít protivníkovi na mou stranu. Pěchotu jistila těžká jízda. Rybník deploynul vše do lajny, svoje děla proti těm mým, a hlavně dal tři jednotky husarů do rezerv. Těch jsem bál ze všeho nejvíc.
   První kolo, Rybník má iniciativu a že prý přijdou rezervy. Dobré hody na jejich zastavování jsem si vybral u Honzy, takže všichni husaři jdou na stůl a pěkně za záda dělům. Tlouk jsem se do hlavy za tu blbost. Přesunul jsem tam jízdu ale následnou špatnou volbou pořadí střelby jednotek se husarům povedlo smazat všechny děla. Sice jsem je v tomto a následujícím kole vystřílel do jednoho, hlavní argument na udržení objektivu byl v čoudu.

   Na středu mezitím postupovala pěchota k mostu a na levém křídle těžká jízda s malýma ztrátama překročila řeku. Hned se poté vrhla na porcování mojí pěchoty. Na jednom platíčku po jejich nájezdu zbyl jeden voják, který poté sám držel most před nepřáteli než mu přišla na pomoc lehká pěchota. Boj o most byl krutý, mě padly obě jednotky pěchoty, Rybníkovi taktéž co vstoupilo na most umřelo. Těžkou jízdu jsem ignoroval, ta nemohla zabírat, a střelbu věnoval jen pěšákům. A vyplatilo se. Most byl ubráněn. Bohužel jsem se svými obrovskými ztrátami nemohl zabránit v obsazení druhého objektivu a nakonec to tedy dopadlo remízou.
   U této hry jsem se bavil královsky. Napřed to vypadalo, že mám výhru v kapse. I když děla 50 pěšáků nerozstřílí, Rybnik by se bál před ně nastoupit a jít krupobitím dělostřeleckých koulí. Když jsem o děla přišel, měl soupeř hned naději na vítězství. Epická byla obrana mostu. Jeden voják, který na svém platě zavázel Rybníkoj natolik, že nemohl manévrovat, což napomohlo rozstřílení jeho jednotky. Ani to nevypadalo, ae při tomhle rozhodlo tak 5mm o tom že moje lehká pěchota dostřelí a 15 vojáků si vystřelí a na rovnost kostek smaže nepřítele. No prostě paráda, tohle si člověk musí zažít aby věděl o čem mluvím.
   Mezitím taktéž dohráli Michal s Honzou, kde se vítězem stal Michal. Po sečtení bodů byl na prvním místě, tedy spolu se mnou, oba jsme jednu hru vyhráli a druhou remizovali. Mám od Rybníka slíbenej diplom, ale ještě jsem ho nedostal. Budu se muset připomenout. :-D
   Čas již velmi pokročil a tak se začalo uklízet. Třída, kde se turnájek odehrával, se uvedla do původního stavu a nezbývalo než se rozloučit a vyrazit k domovu. Byla to super akce a už se moc těším na další. Bude 9.2.2013 a všichni jsou srdečně zváni.

A zde jsou slova Rybníkova, jež zvěčnil na hofylandu o naší bitvě:
   První cíl mise - člun - byl na řece na snímku v horní části obrázku, na úrovni stromů. Druhý byl někde v místech, kde se nachází kozáci (hnědá jízda), v dolní části obrázku.
   Provedli jsme rozmístění armád. Zdendalini měl lajnu táhnoucí se od horního okraje směrem dolů v pořadi: tři děla (měla postřelovat prostor kolem člunu), vedle nich (resp pod nimi) lehká pěchota, řadová pěchota, řadová pěchota (až k prostoru mostu). Za pěchotou se krčila těžká jízda. Já rozmísťoval v prostoru statku. Z mého pohledu na levém křídle - ve směru k člunu byla v lajně: řadová pěchota - krátké dělo - řadová pěchota - krátké dělo. Dále potom na středu - ve směru most - lehká pěchota, řadová pěchota. Na pravém křídle 2x těžká jízda (pokus o přeplavání řeky - na 4+ je jezdec mrtev)
   Zdendalini vsázel na to, že ucpe most a já se v podstatě nebudu moct dostat na jeho stranu. Nicméně iniciativu prvního kola (a několika následujících) jsem vyhrál já. Věděl jsem, že se musím zbavit děl. Pokud bych chtěl hrát alespoň na remízu, musel jsem se - když ne přes most ke stanu - dostat ke člunu. Proto jsem hned na začátku mé pohybové fáze vyhlásil příjezd 3x francouzských husarů s tím, že se o nějaký ten "husarský kousek" pokusím. Štěstěna mi přála a po 3x hodech K6 na každou jednotku husarů mi vyšlo, že výpad provedou všechny tři jednotky. Objevily se přímo u ruských děl a najednou bylo slyšet, jak rusákům cvakaj zlatý zuby. Začalo manévrování. Já se s husary musel dostat do takové pozice, aby každá 10tka vystřelila na jedno dělo. Zdendalíny přicválal s těžkou jízdou a dofuněla i jeho smrtící lehká pěchota. V ostatních částech herního pole došlo k menším pohybům a přesunům. Hlavní scéna ovšem byla na Zdendaliniho pravém křídle.
   A začala střelecká fáze. Jelikož se v této hře jednotky protivníků střídají jedna po druhé (jak v pohybu, tak ve střelbě, atd.) musel jsem "špekulovat" čím vystřelit dřív, čím později... najednou jsem viděl šanci pro Zdendu, že když i on seřádí správně střelbu jeho jednotek, může mi jedny husary krutě zredukovat a minimálně jedno jeho dělo mohlo žít. Dle mého názoru to Zdenda udělal špatně. Upřednostil 100% eliminaci jednotky husarů před zredukováním počtu druhých husarů  a tím i snížení šance, že zničím komplet další dělo.
   Takže začíná střelba 1. desítky husarů. Jsem blíž než poloviční dostřel palných zbraní a tak zabíjí i plichta na kostkách. Deset výstřelů a první dělo je eliminováno. Teď je na řadě Zdenda a já se obávám, že jeho kyrysníci zkropí mé dosud nestřílející husary... a tady přichází zlom... protivníkova střelba je mířena na jednotku husarů, která před chvilkou střílela... lyšácky se pousměju... teď už je to ráz na ráz... střílí další husaři a další dělo je pryč... protihráč masakruje již "vystřelené" husary. Na poslední husary z ničeho nedostřelí... a tak je řada ne mě a smrtelná střelba poslední desítky je zde... a dělo pryč. Rusáci jsou bez děl. Husarský kousek se povedl... husaři v dalším kole padají jeden po druhém díky vražedné střelbě ruských kyrysníků a lehké pěchoty... sbohem a díky husaři...
   Domnívám se, že tohle byl důležitý okamžik, který mne posunul do pozice možného vítěze. V prostoru člunu se pak delší dobu nic nedělo. K řece dojela ruská těžká jízda. Za člun se schovala jednotka lehké pěchoty. Moje dvě řadové pěchoty a dvě děla se vysunula tak, aby mohli z děl postřelovat těžkou jízdu a lehkou pěchotu.
   Na mém pravém křídle jsem s kyrysníky zahájil přechod rozvodněného veletoku. V první 10 jsem přišel o jednoho jezdce. V druhé desítce o 4. Postupně jsem již na jeho břehu rozvinul zajímavou téměř "napoleonskou situaci." Zdenda měl všechno na z mého pohledu levém křídle. Něco málo na středu a na pravém křídle mé kyrysníky. Opět musel nějak jednat. Do to jsem se s lehkou pěchotou a za nima s řadovou pěchotou nasunul na most. Další klíčový okamžik se blíží.
   Na pravém křídle si moji kyrysníci vedou dobře. Redukují a ničí 20tku řadové pěchoty. Na mostě lehká pěchota střílí do Zdendovo 30tky řadové pěchoty a opět je redukuji téměř na polovinu. Posléze se o ně - mám pocit - postarají kyrysníci. U mostu se ještě chvilku střílí. Zdenda mi ruší lehkou pěchotu. Věřím si. Protože po dalších bojích už má Zdenda "jen" 1x 10 kyrysníků (druhou desítku zrušila moje děla), potom asi 1x 15 mužů lehké pěchoty a jedno platíčko řadové pěchoty s jedním vojáčkem. Ten mi ovšem zavařil...
   Situace se nakonec vybarvila tak, že Zdenda objetoval cíl mise - člun, nechal mne jej obsadit - a vrhnul všechnu energii na ubránění druhého cíle hry. Moje řadová pěchota zůstala zablokovaná na mostě. Nemohli dál, protože most hrdinně držel onen jeden vojcl. 6 výstřelů jej nedokázalo zabít (tak nějak to myslím bylo). Posléze se k mostu dosunula ruská lehká pěchota. Cítil jsem se v klidu. Byla dost daleko od mé pěchoty. Ovšem Zdanda na pocity nedá a tak vše přeměřil a ty syčáci prodejní na moji řadovku dostřelili. Nastala krvavá lázeň a bylo již zřejmé, že svoji pěchotu k cíli mise nedostanu. S vypětím posledních sil... s hrdinstvím jednoho neznámého ruského vojína a uchvácených ostrostřelců lehké pěchoty vše dopadlo na hořkou remízu...
   V prvopočátku Zdenda věřil ve snadné vítězství. Ke konci jsem si zase věřil já... nakonec remíza. Hra byla velice příjemná, plná zvratů, masakriózní střelby, hrdinských činů na obou stranách... těším se na odvetu...