 |
| Rybník a Napoleon |
Představovat hru Napoleon netřeba. Je to nízkonákladová a pravidlově jednoduchá hra, již vyvíjí Vojtěch Mareš aka Rybnik. Už nějakou dobu
mu do vymýšlení kibicuji, k vyzkoušení mnou komentovaných pravidel jsem
se však ještě nedostal. Velmi jsem se proto těšil, až si na Grillhammeru
zahrajeme a já si vše ošahám na ostro. Hned po příjezdu jsem byl
překvapen pěkně svázanými barevnými pravidly se spoustou obrázků z té
doby. Také jsem si poprvé prohlédl vojáčky v tomto měřítku a musím říct,
že to jsou fakt mrňky. Ani se Rybníkoj nedivím, že se mu nechce do
jejich barvení. Ten si zabral jeden stůl, který osázel vlastními terény a
vyložil tam armády pro potěchu ostatním. Kdokoliv šel kolem a na něco
se zeptal, rád mu odpověděl. A když se setmělo, vybalil jsem i já svého
Napoleona a přijmul Rybníkovu hozenou rukavici na poli bitevním.
Dříve než se vrhnu na popis našeho klání se malinko zmíním o pravidlech
a reáliích. Hraje se s vojáčky v měřítku 1/72, kteří jsou přiděláni
magnetickou páskou na destičku přesně daného rozměru. Tato destička je
opatřena otvory, tzv. otočnými body formace. Sled kola je víceméně
standardní, tedy Iniciativa, Pohyb, Střelba, Boj zblízka. V tazích
jednotkami se hráči střídají. Je jeden typ pěchoty, tři typy jízdy a dva
druhy dělostřelectva. Hody založeny na K6, vzdálenosti měřeny v
centimetrech. Není pevně stanovena délka hry, ale po dosažení cíle se
odpočítá 7 kol a poté hra skončí.
 |
| Půlka hry za náma. |
První hra v pátek večer. Já za Francouze, armáda ve složení dvacítka a třicítka pěšáků, dvě desítky
lehké jízdy, dvě děla dlouhého dostřelu. Naproti mě nastoupila Ruská
armáda čítající dvě dvacítky a třicítku pěšáků, deset těžkých jezdců a
dvě děla dlouhého dostřelu. Herní plán byl 2x2 stopy, deploy na středu
stran na sebe kolmých. Cíl bitvy bylo obsadit zemědělskou usedlost v
protilehlém rohu, kde se ukrýval můj dženeralo. Vyhrál jsem iniciativu a
začal deplojovat. Na kraj vyvíšeniny jsem dal děla, nalevo od nich
jeden blok jízdy a napravo od děl obě pěchotní družstva a jednu jízdu.
Levá jízda měla jeden cíl a to zdržovat postup ruské pěchoty, zatímco
jízda na pravém křídle měla vyčistit cestu pěchotě a umožnit ji obsadit
usedlost.
 |
| Těsně před koncem. |
Hra nám trvala poměrně dlouho. Jednak
jsem si nepamatoval pravidla a stále jsem se na něco musel ptát, druhak
jsem u toho popíjel a začla se mi rozmazávat ynteligence. Trošku mě
nakrknul Rybník, když se mě asi ve třetím kole po provedení nějakých
pohybů nevinně zeptal: "Ty u toho přemejšlíš?!?" :-D Tuhle hlášku si
budu pamatovat ještě dlouho. Nenechal jsem se ale rozhodit a pokračoval
ve svých geniálních strategických plánech. Moje dva pěchotní bloky
pochodovali kam měli víceméně nerušeně, zatímco jízda na levém křídle
dělala přesně to co jsem potřeboval, blokovala dva pěchotní bloky
nepřítele před postupem k objektivu. Jen jsem prokoučoval děla,
vystřelila si snad třikrát, byla ale taky pěkným strašákem a zdržovala
protivníka. Situace v půlce hry, kterou nyní popisuji, je vidět na
obrázku č.2. Rybník má u usedlosti schovanou těžkou jízdu a na pochodu
dvacítku pěšáků. Mě tam pochodují dva bloky a najíždí lehká jízda. Další
vývoj byl prostý. Rybník obětoval děla a vyslal pěšáky dobít stavení.
Došly tam všechny tři bloky, ovšem bylo tam tak těsno, že se mu
nepodařilo dostat do 6.cm, což je zabírací území, víc než jeden blok.
Moje dva pluky stály a zabíraly, přičemž blokovali pohyb protivníka.
Naházel jsem taky velmi dobré hody na minutí a díky tomu mi v každém
bloku jízdy zůstal jeden jezdec, což stačilo k tomu, abych Rybníkoj
znemožnil manévrování. Zhruba ve dvě hodiny ráno, po asi třech hodinách
hry, mi Rybník pogratuloval k vítězství a zeptal se na mé pocity ze hry.
Ty byly sami o sobě velmi dobré, byl jsem v deliriu z vítězství i z
popíjeného alkoholu. Ale musím říct, že se mi to hrálo velmi příjemně. I
když mají pravidla jednoduchý základ a principy, musí se u toho
přemýšlet a taktizovat. S protivníkem se na všem střídáte, je nutno
dobře rozmyslet, čím se pohnout dřív a čím později. To byl také důvod
mých neúspěchů s dělostřelectvem, vždy jsem s ním hýbal jako s prvním a
Rybník mi vším odešel z dostřelu. Dalo mi to ale na druhou stranu
možnost nechat si pohyb pěchoty a jízdy až jako reakci na pohyb
protivníka, takže to že si nevystřelila děla bylo vynahrazeno
výhodnějšími pozicemi mimo dostřel jiných jednotek.
Na další rozebírání různých elementů hry jsem se již necítil a odporoučel jsem se do hajan.
V neděli dopoledne jsme dali s panem Rybníkem druhou hru. Rozhodl jsem
se ho trošku vyvést z rovnováhy a nechal jsem si jeho Rusáky, zatímco
jemu připadly Francouzové. Po zkušenostech z pátka jsem si místo lehké
jízdy vzal těžkou, může si dvakrát vystřelit a to je docela darda. Na mé
straně tady bojovaly dvě dvacítky a třicítka pěchoty, dvě desítky těžké
jízdy a dvě děla s krátkým dostřelem. Rybník nasadil dvě dvacítky
pěšáků, dvě desítky lehké jízdy a dvě děla s dlouhým dostřelem.
 |
| Bitva v plném proudu. |
Deployovali jsme naproti sobě v rozích a
bojovalo se o srub uprostřed bojiště. Rybník nechal jízdu v rezervách a
měl na stole jen pěchotu spolu s dělostřelectvem. Já vyložil vše a
rozhodl se obejít budovy ve svém deploji, děla nastrčit před baráky aby
si konečně i vystřelila a kryla pěchotu, která bude zabírat srub. Měl
jsem tam ale tak málo místa, že mi malinko trvalo se odtamtud vymotat.
Opět jsem použil jízdu jako strašák a oba bloky vyslal na pravé křídlo.
Pěší pluky pochodovali co to šlo a i když jsem věděl, že přijedou z
rezerv protivníkovi jízdní oddíly, rozhodl jsem se je ignorovat a řešit
je až se objeví ve hře. Rybník co nejrychleji přichvátal jedním plukem
pěšáků do zabíracího území a začlo odpočítávání sedmi kol do konce. Onen
zabírací blok si mi povedlo během tří kol vystřílet, za ním ale
pochodovala dvacítka připravená převzít úlohu po padlých
spolubojovnících. Házel jsem jak pánbůh, nejednou Rybník zaskuhral že je
to blbá hra když mu nepadli kostky. Přijela jízda z rezerv a nabrala
moji pěchotu s devastujícím účinkem, padla skoro celá dvacítka. Další
kolo nabrali další dvacítku a opět ji téměř vyhladili. Moje děla si opět
nevystřelila. Na pravém křídle mi Rybníkovi husaři pobili moji těžkou
jízdu, naštěstí tam byla ještě jedna a ta je pomstila. Pak jsem ale hrál
špatnou jednotkou a dovolil Rybníkovi dosunou dvacítku pěšáků do
zabírací zóny, kam mě dopochodovala taktéž dvacítka rusáků. Jelikož jsme
už oba neměli dostatek jednotek, a hlavně byla dvě kola do konce a
nebyla možnost to jakkoliv zvrátit, dohodli jsme se na remíze.
Tato druhá hra byla svižnější než první. Už jsem se nemusel na kupu
pravidel ptát, protože jsem si je pamatoval. Také jsme si před hrou
pozměnili pár detailů, jako např. pohyb do boje zblízka, což umožnilo
jízdě nabrat pěchotu k čemuž v pátek nedošlo. Udělal jsem pár chyb,
které mě stálo vítězství. Za prvé, jeden blok pěchoty měl krýt záda
druhému před útokem jízdy z rezervy. Za druhé, onen špatně načasovaný
pohyb jízdou, kdy jsem mohl blokovat pěchotu aby se nedostala k
objektivu. Za třetí, děla mohla být větší strašák a taky si mohla
vystřelit víckrát než třikrát. Za čtvrté, deploy, měl jsem to dost
nahamčané a jedna jednotka blokovala pohyb druhé. A určitě bylo dost
dalších chyb, které mě ani nenapadnou. Však počkej příště.
Pokud mám shrnout dojmy ze hry Napoleon, musím říct že jsou velmi
kladné. Pokaždé jsem se dobře bavil, a to je přesně účel této hry. Není
to ale jen o nějakém šmrdlání jednotkama po bojišti, hráč u toho musí
pořádně namáhat mozkové závity, stejně jako u jiných strategických her.
Prostředí je velmi přitažlivé, umění války této doby má v sobě jisté
kouzlo. Člověk se vyřádí i u modelaření a barvení. Už se těším na svoje
vlastní jednotky, až je poslepuju, nabarvím a vydám se poměřit síly s
protivníkem.
Co bude dále? Je třeba zkoušet a testovat. Musí se dodělat kupa pravidel a detailů, jako jsou deploye, mise nebo rozšiřující pravidla zahrnující morálku atp. Napoleon má před sebou ještě dlouhou cestu, ale na jejím konci stojí originální herní systém, který si bude moci pořídit opravdu každý. A já touhle cestou půjdu rád.
Žádné komentáře:
Okomentovat