Děje se tu něco podivného, mám
takové podivné mrazení v zádech. Už cestou jsem byl upoután k
zašpiněnému oknu nočního vlaku do městečka Arkham. Upoutala
mě podivná nazelenalá záře na obzoru, která podle mého tušení
nebyla od pouličních lamp. Když jsem vystupoval na nádraží z
vlaku, bylo už pozdě, hodně po půlnoci. Vlak podivně skřehotavě
zapištěl a v oblacích páry zmizel kamsi do tmy. Najednou jsem tu
byl jen Já na prázdném nádraží a noc.
Temná noc a ten podivný pocit,
který se mi prodral až do morku kostí.
Před nedávnem jsem si domů přinesl
větší krabici s poměrně známou hrou Arkham Horror. Po pár
prvních herních večerech strávených ve společnosti této hry
jsem se rozhodl podělit se o pár postřehů. Snad někoho zaujmou
nebo inspiruji.
Obecné informace
Hra je určena pro 1 až 8 hráčů.
Soliterní mód si vychutná jen opravdový nadšenec. Naopak hra
osmi hráčů vyžaduje naprosto perfektní zvládnutí poměrně
složitých pravidel.
Nejlépe jsem si hru užil v počtu tří
až pěti hráčů.
Pravidla jsou na začátek trochu
složitá. Po prvních hrách a přivyknutí systému hry, by je měl
ale zvládnout každý, kdo má zkušenost se složitějšími
hrami. To také koresponduje s tím, že na krabici je napsáno od
třinácti let. Což mě přijde značně přestřelené.
Velkou výhodou je, že zde nikdo
nehraje roli pána zla, který hráčům zatápí. Hra má totiž
charakter kooperace hráčů proti hře samotné. V mnohých hrách
se role zla musí nedobrovolně ujmout jeden z hráčů. Všichni
hráči tedy hrají za dobro, snažící se odvrátit vpád temných
sil na náš svět a tím zabránit absolutní zkáze světa.
Ještě je potřeba zmínit, že hra je
kompletně přeložena do češtiny. Což je fajn a umocňuje to
atmosféru celé hry hráčům, kteří nevládnou vícero jazyky.
Jmenuji se Jack Monterey a jsem
archeolog. Do Arkhamu mě přivedl dopis mého dlouholetého přítele
ze studii Darrella Simmonse, který v Arkhamu působil jako reportér.
V dopise mě vylíčil podivné až hrůzyplné noční můry, které
se dějí v jeho městě. Ten dopis mě nenechal spát. I když byl
Darrell znám už na studiích svou láskou k lahvi dobré whisky,
něco mě říkalo, že tohle by si prostě nevymyslel. Jedinou
trochu reálnou možností bylo, že ten člověk zešílel. Hnán
starostí o duševní zdraví mého přítele jsem sedl na nejbližší
vlak do městečka Arkham.
První dojem
Krabice se hrou je poměrně velká, po
otevření na vás čeká spousta komponent a žetonků. Okamžitě
na vás dýchne ponurá atmosféra H. P. Lovecrafta kterým je hra
inspirována. Všechno je z odolného tvrdého papíru, tak že
odpadá strach z nějakého mechanického poškození. Hrací plán
je opravdu veliký (celá rozložená hra se mi nevešla na klasický
kuchyňský stůl, a to je co říci), zato krásně provedený.
Skvěle dotváří ponurou atmosféru celé hry. Pravidla jsou,
alespoň pro mě, docela nepřehledná a nepůsobí jako celek. Herní
situace jsou naštěstí doplněny obstojnými příklady. Některá
pravidla jsou vysvětlována trhaně a ne zcela jednoznačně.
Abyste celou věc pochopili, musíte mnohdy listovat a listovat, než
se doberete celé podstaty věci. Fanoušci této hry však záslužně
na herní fóra umisťují různé přehledné tabulky a posloupnosti
kol, což celé věci značně pomáhá.
Ten nelidský křik! Zařezával se
mi do hlavy jako nůž. Už když jsem zahýbal za roh toho podivného
domu tušil jsem, že to bude zlé a taky bylo. Když na mě Darrell
na nádraží nečekal ,vydal jsem se do města na vlastí pěst,
myslel jsem si bláhově, že snad najdu jeho dům. Byla to asi
chyba. Bohužel jsem už neměl moc času nad tím přemýšlet. To,
co mě čekalo za rohem toho domu předčilo vše, i mé nejhorší
noční můry.
Jak se to hraje
Rozepisovat se tu podrobně o
mechanizmech hry by bylo opravdu na dlouho. Proto jen velice stručně
popíšu hlavní rysy celé hry.
Jak už jsem psal výše, hra je
kooperativní. Hráči v rolích detektivů procházejí městečkem
Arkham a snaží se zavřít brány, které se otevírají náhodně
na herním plánu. Čím víc hra ubíhá, tím více vám klade
překážek, které musíte překonat. Otevírá se stále více
bran, z nich lezou houfy potvor, které musíte eliminovat nebo
složitě obcházet. Pakliže se vám nepodaří dosáhnout podmínek
vítězství, (většinou zavření určitého počtu bran) probudí
se Prastarý. Finální řezník, kterého je velice obtížné
porazit.
Hra je poměrně dynamická, a tak se v
Arkhamu díky kartám setkání či karet lokací stále něco děje
a hráči mají stále plné ruce práce.
Hra má i jisté prvky RPG, kdy hráči
mohou upravovat své vlastnosti, získávat dovednosti či měnit své
úlovky nebo žetony zavřených bran za různé výhody ve hře
(pomocníky, peníze, kouzla, atd.).
Dále si mohou za peníze dokupovat
mnoho kusů vybavení či získávat vzácné artefakty, které jim
pomohou v boji proti množství nestvůr, co jim v průběhu hry
ztrpčují život.
V okamžiku prozření mi vytanulo v
mysli to slovo, slovo BRÁNA.
To co jsem spatřil na malém dvorku
mezi budovami mě vyrazilo dech. Něco velikého zářivého, jako by
okno kolem kterého praská statická elektřina. Jako by se
uprostřed toho zářivého kola ohýbala realita. Skrz bylo vidět
nějaký fantaskní svět z mnoha velkými věžemi pískové barvy.
K mé hrůze jsem si konečně
uvědomil, co vydává ten příšerný zvuk. V bráně jsem
zpozoroval jakýsi pohyb.
Něco se snaží projít na tento
svět.
Celkový pohled
Hra je poměrně záludná, vše záleží
na náhodě a i nejlepší plán může dojít rychlého konce.
Dohrát ji do konce je alespoň ze začátku opravdu úspěch.
Tahle hra se dá hrát s různým
přístupem, např. jako Člověče nezlob se.
Pak by vám mohla přijít jako docela fádní a ani pěkné
ilustrace nebo doprovodné texty by ji nezachránily. Nebo si ji
zahrajete s přáteli jako bitvu dobra proti zlu. Atmosféra této
hry je totiž skvělá tehdy, pokud se vám ji podaří dobře
navodit, pak vás hra naprosto vtáhne.
Všudypřítomný pocit strachu, zmaru,
marnosti a něčeho, nad čím se snažíte udržet zoufale kontrolu.
Atmosféra je tedy asi to hlavní proč bych hru doporučil.
Dalším prvkem této hry, jak už bylo
řečeno, je ona kooperace hráčů. Bez spolupráce detektivů je
hra jen těžko dohratelná. Když se vám ve skupině vyskytne byť
jen jeden sólista, může to vést k pěkné frustraci.
Jestliže preferujete spíše euro hry,
kde budujete své impérium, nebo soutěžíte se svými spoluhráči,
asi byste mohli šlápnout s Arkham Horrorem vedle. Pokud máte rádi
atmosféru H.P.Lovecrafta, výzvy a týmové dobrodružství,vřele
bych Arkham doporučil.
Byl jsem zcela připraven o
příčetnost mé ochablé mysli tou nepojmenovatelnou hrůzou, která
se pomalu blížila mým směrem.
Nikdy jsem nebyl žádný hrdina a
ani tohle nebyla žádná výjimka, nohy jakoby mi vrostly do země.
Ochromen tím nelidským ohavným
přízrakem, vyčkával jsem v paralýze hrůzy svůj jistý konec.
Jako náhlý štěkot psa se ozvaly
z protějšího rohu zapadlého dvorku výstřely. Monstrum se jen
několik kroků ode mne v gejzírech lepkavého hnisu pomalu sunulo k
zemi. Když bylo po všem a odezněl zvuk i poslední prázdné
nábojnice dopadlé na zem, zjistil jsem, že jsem od hlavy k patě
potřísněn tou podivnou hmotou zrůdného monstra.
Z temnoty protějšího rohu, kterou
před chvílí ozařovaly výstřely ke mně pomalu došel muž.
Jeho dlouhý černý plášť a
velký klobouk spolu s kouřícím samopalem v ruce působily značně
přízračně. Chvíli se na mě jen tak díval, pak mírně naklonil
hlavu a pronesl:,, Být Vámi asi bych investoval do nového kabátu,
příteli“. Pak se k mému naprostému zděšení otočil a vběhl
do brány.
To byl na mou zmučenou mysl už
příliš velký nápor a po událostech posledních minut jsem
patrně omdlel.
Probudil jsem se v arkhamské
nemocnici. U mé postele seděl Darrel. Dlouho jsme si hleděli do
očí, pak se ke mně naklonil a polohlasem se mě zeptal:,, Tak co,
Jacku, ještě si myslíš že hodně piju?“
Závěrem dle mého názoru
+ Atmosféra
+ Velká
znovuhratelnost
+ Hra je v českém
jazyce
+ Pěkné
zpracování
+ Hráči
spolupracují proti hře.
- Pro začátečníky
dost složitá pravidla
- Nepřehlednost
pravidel
- Docela velký
podíl náhody
Vrba
