Summoner Wars

Před Vánoci se mi dostala do ruky hra Války Vyvolávačů (Summoner Wars) a protože se mi zdá docela zajímavá, rozhodl jsem se s vámi podělit o tuto hru malou recenzí a svými postřehy.

Hra je na našem trhu již nějakou dobu, pochází od autora Colby Dauch, který není na poli deskových her nováčkem, vydavatelem této hry je Plaid Hat Games. Teprve nedávno ji také u nás vydala firma MINDOK. Která ji lokalizovala do češtiny (základní sada + 3 herní balíčky dalších ras). Podle zpráv na internetu by měly být časem přeloženy i další.

Obecné informace

Poměrně malá startovní krabice obsahuje vše potřebné pro hru dvou hráčů, kostky, žetony zranění, bitevní plán a dva balíčky karet. Jsou to dvě rasy a to Fénixoví Elfové a Stepní Orkové.

Hra je určena primárně pro 2 hráče. Pravidla umožňují hru více hráčů, ale v podstatě jde jen o nastavování hry pro dvě strany.

Herní doba se pohybuje okolo 30 minut až 45 minut. Hrál jsem několik partii a většinou bylo do 35 minut odehráno.

První dojem

Na první pohled mě trochu odradila grafika, není moc povedená. Nakonec jsem si na ni ale zvykl. Také herní deska (bojiště) působí trochu sterilně,je z tenkého papíru který se rád krabatí.

Jak se to hraje

Hra je rozdělena na kola, ta jsou rozdělena na několik fází. Na začátku svého kola vyvoláváte jednotky, kouzlíte. V další fázi pak uskutečňujete pohyb jednotek a posléze provádíte útok. Který probíhá klasicky hodem kostek. Na konci kola pak odhazujete z ruky karty do manového banku, tyto karty vám pak tvoří bank z kterého pak platíte cenu vykládaných jednotek. To vás tedy neustále nutí přemýšlet kolik karet zahodíte a kolik karet si necháte v ruce, potažmo jaké karty to budou.

Po dobrání balíku si totiž musíte vystačit z jednotkami, které máte na stole. Žádné opětovné zamíchání a použití balíku se nekoná.

Karty ve vašem herním balíku se skládají ze třech základních tipů a to jsou karty jednotek, karty zdí a karty kouzel. Jednotky jsou rozděleny na jednotky bojující na blízko, na dálku a na hrdiny. Hrdinové jsou většinou drazí ,ale zato disponují unikátními vlastnostmi, které jsou schopny rychle změnit poměr sil na bojišti. Karty kouzel vám umožňují zahrát v průběhu tahu kouzlo, které vás například nějakým způsobem dočasně zvýhodní či znepříjemní život soupeři. Konečně karty zdí můžete vykládat na bojiště do míst, kde chcete na bojiště nasazovat své jednotky, nebo do míst kde chcete omezit pohyb soupeře, protože zdi jsou velice odolné a brání soupeři v pohybu.

V herním balíku se také nachází jedna jedinečná karta vyvolávače, kterého reprezentujete Vy jako hráč. Pokud vám vyvolávače někdo zničí hra končí. Tito Vyvolávači mají speciální vlastnosti, které ovlivňují strategii celé rasy. Je tedy na zvážení zda si ho šetřit až na závěr bitvy, či ho poslat do boje a riskovat jeho eliminaci.

Bitva v plném proudu

Celkový pohled a můj názor

Krabice je poměrně malá, tak že ji můžete vzít ven. Lehká příprava a vysvětlení pravidel vám zabere tak patnáct minut. Hra je poměrně dost taktická, (odhazování karet, správné nasazení jednotek ve správný čas na bojiště atd) tak že musíte dost plánovat dopředu,což může být plus, ale někoho to může i odradit.

Každý národ má svoji vlastní strategii a i když jsem si myslel ,že hra je za Fénixové Elfy dost nevyvážená, nebylo tomu tak. Po několika hrách jsem začal Orky konečně masakrovat. :)

Hru můžete pořídit do tří stovek, což je dle mého moc pěkná cena.

Dobré je i to, že lze dokoupit i další národy a doplňky které vám obohatí hru.

Závěrem dle mého názoru

+ Malá krabice, dobře se přenáší.

+ Jednoduchá pravidla které se dají rychle vysvětlit

+ Poměrně velká znovuhratelnost

+ Velká dávka taktiky

+ Za každou rasu odlišný styl hraní

+ Hra je vyvážená.

- Nepříliš povedená grafika kartiček a bojiště.

- Občas může hra ke konci malinko váznout

- Startovací set obsahuje pouze dva národy kde si nemůžete stavět balíčky.

Hru bych doporučil všem co rádi taktizují.

Zde nemusíte nic složitě studovat ani připravovat, můžete rozbalit na stůl a hned válčit.

Vrba

Kdo se to krčí ve stínu...???

již delší dobu jsem zde nepředstavoval novou hru. Tak doufám, že budu první, kdo jako první přiblíží českému hráčstvu tuhle zajímavost.

Ve stínu wargamingového obra Games-Workshop a jeho dvou hlavních mainstreamových titulů Warhammer Fantasy Battles a Warhammer 40000 se krčí některé jiné herní tituly s velkým potenciálem. Například Malifaux, Flames of War... Napoleon... a některé další.

A tak když jsem jednou brouzdal po netu a hledal informace ke hře DreadBall nalezl jsem velice zajímavou stránku: http://www.manticgames.com No a tam jsem našel něco, co se krčí ve stínu Games-Workshop titulů ještě víc než... třeba Napoleon...

Mantic Games je firma, která vznikla v roce 2009 (UK). Jejich cílem bylo dát dohromady skvělé tvůrce herních systému, perfektní skulptory a tým lidí, který bude produkovat wargamingové hry a miniatury za přijatelnou cenu (zaznamenal jsem informaci, že Mantic Games má své aktivity na kickstarteru). Dále pak je zajímavé to, že mezi zaměstnanci je řada ex-GW pracovníků. Firma se celkem dost rozrůstá. Jejich miniatury jsou levnější než GW. Jsou 28 mm, jsou true scale a jsou na pohled jiné než GW miniatury. Nicméně člověk, který již má zkušenosti s GW miniaturami si na těch od Mantic najde své a jistě se pousměje pod vousy. Pravdou je, že Mantic miniatury jsou často využívány do WFB a W40K. GW to pořádně hnulo (a hýbe) žlučníkem! 

Hráčská základna se stále rozrůstá. V UK se pořádají turnaje a hry od Mantic Games jdou na dračku!

Mezi asi nejdůležitější tituly Mantic Games patří:

Hra, která se chystá zatřást hliněnými základy W40K

Hra, která se chystá zatřást hliněnými základy WFB

Hra, která se chystá zatřást hliněnými základy Blood Bowl

Warpath je wargamingivá hra s miniaturami z prostředí sci-fi světa. Kings of War je hra z prostředí fantasy a DreadBall je sci-fi obdoba amerického fotbalu. Víc nemusím dodávat.

Pravidlově jsou hry Mantic Games oproti GW titánům jednodušší. Nejsou tak detailně rozpitvané. A tak jsou zde hráči, kteří právě proto Mantic Games milují a druzí, kteří jim nemohou přijít na chuť. Všechny pravidla jsou ke stažení zdarma ve formátu .pdf.

Pravidla Warpath: pravidla stahuj zde

Pravidla King of War: pravidla stahuj zde

No a tak dáme pár obrázků.

Warpath

Warpath

Warpath

Warpath

Warpath

Warpath

Warpath

King of War

Kings of War

Kings of War

Kings of War

Kings of War

Kings of War

Kings of War

Doufám, že se rozjede pořádná diskuze a řádně velká CZ komunita her Mantic Games! :-)

Když se řekne Malifaux

Malifaux- hra je založena na alternativní historii Země, skvěle v sobě spojuje gothic, steampunk a Viktoriánský horor s trochou Divokého západu. Zavede vás do země plné monster, hybridů lidí a strojů, pistolníků a po moci bažících politiků.Je to hra se silným příběhem a nádherným pozadím.   Malifaux je město za Trhlinou, což je brána z našeho světa do jiné dimenze. Všechny šarvátky se odehrávají ve městě samotném či v jeho blízkém okolí. O tom, jak bylo toto město objeveno, se dočtete ZDE. O nadvládu nad městem soupeří pět různých frakcí. Arcanisté jsou vládci elementů, zvířat a strojů. Gilda je společnost nemilosrdných obchodníků, politiků a mágů. Mastři Resurectionistů se shlédli v umění nekromancie a zaplavují ulice zástupy nemrtvých. Neverborni jsou původní vládci Malifaux, jsou to démoni a zhmotnělé noční můry. A Outcasti jsou žoldáci a pistolníci na volné noze, kteří bojují za toho kdo dá nejvíc. Všichni bojují o vliv a peníze, ale hlavně o Soulstony, kameny duší. Jsou to krystaly plné magické energie, kterou mohou mágové použít na posílení svých kouzel. Jejich těžbu kontroluje Gilda, což se nelíbí ostatním skupinkám, a tak je hašteření o Soulstony neutuchajícím zdrojem konfliktů a šarvátek.
   Toliko k pozadí hry samotné. Čím je Malifaux tak vyjímečná, že by měla zasluhovat vaši pozornost, tedy kromě příběhu?
   Předně je to originální systém založený nikoliv na kostkách, ale na balíčku karet. K čemu se v jiných hrách používá hod kostkou, zde se flipne (otočí) karta z vrchu balíčku. Jedná se o klasické kanastové karty, od 1 do 13 a dva žolíky. To by samo o sobě nebylo nijak světoborné, prostě se jeden náhodný element zaměnil za jiný. Ale není to tak. Každý hráč si totíž na začátku kola nalíže určitý počet karet, se kterými poté může, samozřejmě za splnění potřebných kritérií, cheatovat kartu otočenou z balíčku. Tato drobnost nutí oba hráče nejen pořádně promýšlet kterou kartu přebijí a kterou nechají být, ale posiluje i paměť. Vždy je dobré mít přehled o tom, kolik třináctek již padlo, když potřebujete seslat kouzlo jež vám pomůže vyhrát bitvu. K balíčku karet bych ještě podotkl, že samozřejmě i zde hraje velkou roli náhoda, hlavně v podobě dvou žolíků. Jeden je červený a znamená vždy absolutní úspěch a maximální zranění, naproti tomu černý žolík je prohra a totální neúspěch.

   Když jsem zmínil karetní balíček, musím uvést něco i o herním systému samotném. Pravidla sama o sobě jsou vcelku jednoduchá a po pár hrách přejdou do krve. Sám jsem celá pravidla nepřečetl, vše jsem se naučil z poslechu rad svých protihráčů. Tím nechci říct, že je to to nejlepší, časem jsme přišli na hooodně blbostí co jsme hráli špatně. Ale stačilo, aby si dvatři lidi k tomu nezávazně sedli a přišlo se na to hned. Dost tomu napomáhají sami tvůrci, když na svých stránkách pravidelně vyvěšují aktuální Errata k modelům, stejně jako FAQ a upřesnění dle toho, jak se na to lidé na jejich foru ptají. Taktéž oproti např. GW jsou  pravidla Malifaux logická a jde u nich zapojit selský rozum, který vám pomůže ke správnému vyřešení problému.
   Hodilo by se nyní napsat pár řádků o samotných modelech. Každý z nich je ve hře prezentován jednak sebou samým, jednak referenční kartičkou, na které jsou uvedeny jeho statistiky, speciální schopnosti, vlastnosti a kouzla. Odpadá tak nekonečné hledání v armybooku, vše máte pěkně po ruce. Když potřebujete vědět něco o modelu soupeře, on vám jeho kartičku podá a vy si ji můžete v klidu přečíst. Díky tomu je hra i o něco jednodušší, protože se v pravidlech neprokousáváte popisem schopností a vlastností modelů, které ve finále nejen že nehrajete, ale ani nepotkáte. Každý jednotlivý model má vypsaný typ, tedy čím vlastně je. Typů postav je několik, je to např. undead, construct, totem, spirit, living, atp. Pokud se ve hře nějaký efekt odkazuje na nějaký typ postavy, jsou zasaženi všichni v dosahu, kdo mají tento popis uveden na kartičce. Modely se ve hře dělí na Mastery, bossy jednotlivých frakcí, Henchmeny, zástupce Masterů a velitele speciálních týmů a skupin, a Miniony neboli služebníky, které si mohou najmout na špinavou práci. Hlavní co zde funguje, jsou synergie mezi Mastery a Miniony, kdy vhodnou kombinací schopností tvoříte comba, s jejichž pomocí podrtíte protivníka.
   Nyní by se hodilo napsat, jak vlastně taková hra vypadá.To se sejdou dva hráči a přinesou si své gangy, které vlastní. Každý model má svou bodovou hodnotu uvedenou s Soulstonech a na začátku každého utkání si s protivníke domluvíte na kolik bodů utkání sehrajete. Standart je 25 - 35 SS, kdy se většinou na každé straně nachází master a dalších 5-9 modelů. Jako první se flipne jakou Strategii, tedy hlavní cíl hry, budete hrát. Strategií je několik, dá se hrát třeba o střed bitevního pole, můžete mít za úkol doručit zprávu nepřátelskému masterovi nebo obsadit a držet čtvrtinky. Dle toho si zvolíte svého mastera a miniony, vždy si vybíráte dle zvolené Strategie, nejste odkázáni na jednu frakci, ale do každého utkání můžete jít s jinou skupinkou modelů. Poté si zvolíte vedelejší úkoly, neboli Schémata, jako třeba udržet svůj deploy, obsadit ten nepřítele, zabít nějaký model atd. Za splnění všech úkolů dostanete Vítězné body a ty na konci rozhodnou o vítězi. Dále se flipne styl deploye a kdo začne vykládat modely jako první. Na konci tohoto maratonu se zamíchají karty v balíčku a může začít první kolo.
   Kolo probíhá tak, že si oba hráči nalížou karty, jejichž počet je daný typem hry a vůdcem jejich skupinky. Poté se flipne o iniciativu a ten kdo vyhrál, aktivuje první model. Každý model má v základu dva akční body, 2 Action Points, zkráceně 2 AP. Za tyto body dělá různé činnosti, např. chůze je 1 AP, charge 2 AP, sek či střelba 1 AP, seslání kouzla může mít 1 i 2 AP. Když model utratí všechny AP na které má nárok, jeho aktivace končí a hraje další model. Narozdíl od jiných her se zde hráči v aktivaci svých modelů střídají, každý odehraje jedním a pak předá slovo protivníkovi, který učiní stejně. Existují samozřejmě výjimky z tohoto pravidla, pro jednoduchost se tímto ale nebudu zaobírat. Na konci Aktivační fáze je tedy odehráno všemi modely co jsou na stole. Nastane Konečná fáze, kdy se zaktivují některá kouzla či efekty a na úplném konci hráč zamíchá balíček a vyhodí karty z ruky které nechce do dalšího kola. Takto se to opakuje, dokud neuplyne 6 kol. Tehdá se flipne zda bude sedmé a poté může být ještě osmé, poslední kolo, v němž hra definitivně končí. Nyní se sečtou body za Strategii a Schémata a kdo jich má nejvíce, zvítězil. Výborné na této hře je to, že nemusíte mít na konci žádný model ve hře a přesto zvítězíte. Jak to? Dejme tomu, že vám jako Strategie padlo doručit zprávu nepřátelskému masterovi. Jako vedlejší si zvolíte že toho mastera i zabijete a k tomu ještě máte zabít nejdražší nepřátelský model. Ve druhém kole doručíte zprávu a v dalším kole mastera zabijete, v pátém kole killnete cílový model a pak je vám již jedno, co se bude dít, své Vítězné body máte v kapse. A abyste zabránili soupeři splnit jeho úkol, zabijete přitom svůj model, který má zabít on. Ano, i toto jde v Malifaux, můžete útočit na své vlastní modely, ať už z vlastního prospěchu či proto, že uškodíte soupeři.

   Jak tedy vydíte, je tato hra velmi rozmanitá. A to jsem nestihl zmínit kupu dalších věcí, jako je hra v různých lokacích, které poté ovlivňují hru i modely. Stejně tak se při hře mohou aktivovat různé události, od magických vírů po smrtící mlhu. Postavy mohou vyvolávat zombie, přízraky či mechanické potvory. Jde "fixlovat" s kartama, kdy si je namícháte jak potřebujete. Jde toho strááášně moc. Vážně, věřte mi.
   Mé krátké povídání o této skvělé hře je u konce. Snad se vám líbilo. Snad aspoň na chvilku se vám bude v mysli hřát myšlenka: "Tý jo, to musí bejt príma tohle hrát." Pokud ano, neváhejte a jdětě do toho. Teď hned. Vrhněte se na web a objednejte co můžete. Barvěte, hrajte. Od podzima poběží v Praze série turnajů. Jsou hlášeny lokální turnaje. Tvůrce vydává nové modely a rozšíření.
   Tahle hra žije.
   Žij ji i Ty.

Napoleon na Grillhammeru 2012 by zdendalini

Rybník a Napoleon

   Představovat hru Napoleon netřeba. Je to nízkonákladová a pravidlově jednoduchá hra, již vyvíjí Vojtěch Mareš aka Rybnik. Už nějakou dobu mu do vymýšlení kibicuji, k vyzkoušení mnou komentovaných pravidel jsem se však ještě nedostal. Velmi jsem se proto těšil, až si na Grillhammeru zahrajeme a já si vše ošahám na ostro. Hned po příjezdu jsem byl překvapen pěkně svázanými barevnými pravidly se spoustou obrázků z té doby. Také jsem si poprvé prohlédl vojáčky v tomto měřítku a musím říct, že to jsou fakt mrňky. Ani se Rybníkoj nedivím, že se mu nechce do jejich barvení. Ten si zabral jeden stůl, který osázel vlastními terény a vyložil tam armády pro potěchu ostatním. Kdokoliv šel kolem a na něco se zeptal, rád mu odpověděl. A když se setmělo, vybalil jsem i já svého Napoleona a přijmul Rybníkovu hozenou rukavici na poli bitevním.
   Dříve než se vrhnu na popis našeho klání se malinko zmíním o pravidlech a reáliích. Hraje se s vojáčky v měřítku 1/72, kteří jsou přiděláni magnetickou páskou na destičku přesně daného rozměru. Tato destička je opatřena otvory, tzv. otočnými body formace. Sled kola je víceméně standardní, tedy Iniciativa, Pohyb, Střelba, Boj zblízka. V tazích jednotkami se hráči střídají. Je jeden typ pěchoty, tři typy jízdy a dva druhy dělostřelectva. Hody založeny na K6, vzdálenosti měřeny v centimetrech. Není pevně stanovena délka hry, ale po dosažení cíle se odpočítá 7 kol a poté hra skončí.

Půlka hry za náma.

   První hra v pátek večer. Já za Francouze, armáda ve složení dvacítka a třicítka pěšáků, dvě desítky lehké jízdy, dvě děla dlouhého dostřelu. Naproti mě nastoupila Ruská armáda čítající dvě dvacítky a třicítku pěšáků, deset těžkých jezdců a dvě děla dlouhého dostřelu. Herní plán byl 2x2 stopy, deploy na středu stran na sebe kolmých. Cíl bitvy bylo obsadit zemědělskou usedlost v protilehlém rohu, kde se ukrýval můj dženeralo. Vyhrál jsem iniciativu a začal deplojovat. Na kraj vyvíšeniny jsem dal děla, nalevo od nich jeden blok jízdy a napravo od děl obě pěchotní družstva a jednu jízdu. Levá jízda měla jeden cíl a to zdržovat postup ruské pěchoty, zatímco jízda na pravém křídle měla vyčistit cestu pěchotě a umožnit ji obsadit usedlost.

Těsně před koncem.

   Hra nám trvala poměrně dlouho. Jednak jsem si nepamatoval pravidla a stále jsem se na něco musel ptát, druhak jsem u toho popíjel a začla se mi rozmazávat ynteligence. Trošku mě nakrknul Rybník, když se mě asi ve třetím kole po provedení nějakých pohybů nevinně zeptal: "Ty u toho přemejšlíš?!?" :-D Tuhle hlášku si budu pamatovat ještě dlouho. Nenechal jsem se ale rozhodit a pokračoval ve svých geniálních strategických plánech. Moje dva pěchotní bloky pochodovali kam měli víceméně nerušeně, zatímco jízda na levém křídle dělala přesně to co jsem potřeboval, blokovala dva pěchotní bloky nepřítele před postupem k objektivu. Jen jsem prokoučoval děla, vystřelila si snad třikrát, byla ale taky pěkným strašákem a zdržovala protivníka. Situace v půlce hry, kterou nyní popisuji, je vidět na obrázku č.2. Rybník má u usedlosti schovanou těžkou jízdu a na pochodu dvacítku pěšáků. Mě tam pochodují dva bloky a najíždí lehká jízda. Další vývoj byl prostý. Rybník obětoval děla a vyslal pěšáky dobít stavení. Došly tam všechny tři bloky, ovšem bylo tam tak těsno, že se mu nepodařilo dostat do 6.cm, což je zabírací území, víc než jeden blok. Moje dva pluky stály a zabíraly, přičemž blokovali pohyb protivníka. Naházel jsem taky velmi dobré hody na minutí a díky tomu mi v každém bloku jízdy zůstal jeden jezdec, což stačilo k tomu, abych Rybníkoj znemožnil manévrování. Zhruba ve dvě hodiny ráno, po asi třech hodinách hry, mi Rybník pogratuloval k vítězství a zeptal se na mé pocity ze hry. Ty byly sami o sobě velmi dobré, byl jsem v deliriu z vítězství i z popíjeného alkoholu. Ale musím říct, že se mi to hrálo velmi příjemně. I když mají pravidla jednoduchý základ a principy, musí se u toho přemýšlet a taktizovat. S protivníkem se na všem střídáte, je nutno dobře rozmyslet, čím se pohnout dřív a čím později. To byl také důvod mých neúspěchů s dělostřelectvem, vždy jsem s ním hýbal jako s prvním a Rybník mi vším odešel z dostřelu. Dalo mi to ale na druhou stranu možnost nechat si pohyb pěchoty a jízdy až jako reakci na pohyb protivníka, takže to že si nevystřelila děla bylo vynahrazeno výhodnějšími pozicemi mimo dostřel jiných jednotek.
   Na další rozebírání různých elementů hry jsem se již necítil a odporoučel jsem se do hajan.
   V neděli dopoledne jsme dali s panem Rybníkem druhou hru. Rozhodl jsem se ho trošku vyvést z rovnováhy a nechal jsem si jeho Rusáky, zatímco jemu připadly Francouzové. Po zkušenostech z pátka jsem si místo lehké jízdy vzal těžkou, může si dvakrát vystřelit a to je docela darda. Na mé straně tady bojovaly dvě dvacítky a třicítka pěchoty, dvě desítky těžké jízdy a dvě děla s krátkým dostřelem. Rybník nasadil dvě dvacítky pěšáků, dvě desítky lehké jízdy a dvě děla s dlouhým dostřelem.

Bitva v plném proudu.

   Deployovali jsme naproti sobě v rozích a bojovalo se o srub uprostřed bojiště. Rybník nechal jízdu v rezervách a měl na stole jen pěchotu spolu s dělostřelectvem. Já vyložil vše a rozhodl se obejít budovy ve svém deploji, děla nastrčit před baráky aby si konečně i vystřelila a kryla pěchotu, která bude zabírat srub. Měl jsem tam ale tak málo místa, že mi malinko trvalo se odtamtud vymotat. Opět jsem použil jízdu jako strašák a oba bloky vyslal na pravé křídlo. Pěší pluky pochodovali co to šlo a i když jsem věděl, že přijedou z rezerv protivníkovi jízdní oddíly, rozhodl jsem se je ignorovat a řešit je až se objeví ve hře. Rybník co nejrychleji přichvátal jedním plukem pěšáků do zabíracího území a začlo odpočítávání sedmi kol do konce. Onen zabírací blok si mi povedlo během tří kol vystřílet, za ním ale pochodovala dvacítka připravená převzít úlohu po padlých spolubojovnících. Házel jsem jak pánbůh, nejednou Rybník zaskuhral že je to blbá hra když mu nepadli kostky. Přijela jízda z rezerv a nabrala moji pěchotu s devastujícím účinkem, padla skoro celá dvacítka. Další kolo nabrali další dvacítku a opět ji téměř vyhladili. Moje děla si opět nevystřelila. Na pravém křídle mi Rybníkovi husaři pobili moji těžkou jízdu, naštěstí tam byla ještě jedna a ta je pomstila. Pak jsem ale hrál špatnou jednotkou a dovolil Rybníkovi dosunou dvacítku pěšáků do zabírací zóny, kam mě dopochodovala taktéž dvacítka rusáků. Jelikož jsme už oba neměli dostatek jednotek, a hlavně byla dvě kola do konce a nebyla možnost to jakkoliv zvrátit, dohodli jsme se na remíze.

   Tato druhá hra byla svižnější než první. Už jsem se nemusel na kupu pravidel ptát, protože jsem si je pamatoval. Také jsme si před hrou pozměnili pár detailů, jako např. pohyb do boje zblízka, což umožnilo jízdě nabrat pěchotu k čemuž v pátek nedošlo. Udělal jsem pár chyb, které mě stálo vítězství. Za prvé, jeden blok pěchoty měl krýt záda druhému před útokem jízdy z rezervy. Za druhé, onen špatně načasovaný pohyb jízdou, kdy jsem mohl blokovat pěchotu aby se nedostala k objektivu. Za třetí, děla mohla být větší strašák a taky si mohla vystřelit víckrát než třikrát. Za čtvrté, deploy, měl jsem to dost nahamčané a jedna jednotka blokovala pohyb druhé. A určitě bylo dost dalších chyb, které mě ani nenapadnou. Však počkej příště.
   Pokud mám shrnout dojmy ze hry Napoleon, musím říct že jsou velmi kladné. Pokaždé jsem se dobře bavil, a to je přesně účel této hry. Není to ale jen o nějakém šmrdlání jednotkama po bojišti, hráč u toho musí pořádně namáhat mozkové závity, stejně jako u jiných strategických her. Prostředí je velmi přitažlivé, umění války této doby má v sobě jisté kouzlo. Člověk se vyřádí i u modelaření a barvení. Už se těším na svoje vlastní jednotky, až je poslepuju, nabarvím a vydám se poměřit síly s protivníkem.  
   Co bude dále? Je třeba zkoušet a testovat. Musí se dodělat kupa pravidel a detailů, jako jsou deploye, mise nebo rozšiřující pravidla zahrnující morálku atp. Napoleon má před sebou ještě dlouhou cestu, ale na jejím konci stojí originální herní systém, který si bude moci pořídit opravdu každý. A já touhle cestou půjdu rád.

Ruští kyrysníci

Dnes mi přišel balík od fi. Bilek. Objednal jsem si ruské kyrysníky a rakouskou pěchotu. V tomto krátkém článku se chci věnovat porovnání jízdních modelů od Italeri a od Zvezda.

Delší dobu jsem od Italeri hledal ruské či rakouské jízdní jednotky, ale nedařilo se. Proto jsem se s mírnou skepsí rozhodnul pro modely od Zvezdy.

Musím říct, že navzdory obavám jsem z "ruských" kyrysníků nadšený. Detaily se mi zdají propracované, pózy akční, výlisky kvalitní. Jen koně mi připadají jako přerostlí psi.

ruští kyrysníci od Zvezdy

Postavim-li vedle sebe Italeri husara a Zvezda kyrysníka, těžko hodnotit, který výrobce své skulpty zvládnul lépe. Oba mi přijdou kvalitní. Porovnejte sami. Budu vděčný za vaše názory... třeba v komentech. Diky,

Zvezda

Zvezda

Italeri

porovnání

Porovnání velikostí

Jen několik fotek na porovnání velikostí figurky z W40K a vojáka ze hry Napoleon 1/72.

Druhý u kanónu stál...

Tak jsem udělal druhého pajďuláka... hned je to veselejší!

První pajdulák

Tak první odvážlivec se pustil do paintu maličkých vojáčků do Napoleona.
Lukáš, který si koupil rozezlenou bandu sukničkářů, se vrhnul do práce a ukázal nám, že to jde.
Na fotkách je jeho první voják a myslím si, že vůbec ne ošklivej. Mě už teď nezbude, než se pokusit namalovat svoji armádu.

Ostrá hra - Napoleon

Po dlouhé době nastal okamžik, kdy jsme se společně setkali a rozhodli se zahrát něco her. Kuci se dohodli na 40K a já měl domluveno se Zdendou Kopeckým partičku Napoleon.

Zdenda - ač hru ještě nehrál - zainvestoval a koupil si velkou francouzskou armádu. Větší nožství pěchoty, jízdu, děla. Bohužel na poslední chvíli mu do toho něco vlezlo, takže nemohl přijít.

Naštěstí s Moukou přišel jeho kamarád Petr. No a tak jsem měl protihráče. Dobré bylo, že Petr nic o této hře nikdy neslyšel. Byla tu skvělá šance vyzkoušet pravidla a hru na člověku nezaujatém.

deploy

V prvních pěti minutách jsem mu vysvětlil pravidla a  předal moji francouzskou armádu. Já si nechal ruské vojsko. Formát byl 220 bodů. Hrací plocha  120 cm x 120 cm.

Armáda Petra:
1x dvouřadá jednotka pěchoty
1x třířadá jednotka pěchoty
1x desítka husarů
1x sedmička husarů
1x dělo - střední dostřel

moje armáda
2x dvouřadá jednotka pěchoty
1x trojřadá jednotka pěchoty

odehráno několik prvních kol

1x dělo - střední dostřel
1x dělo - krátký dostřel

První hra byla seznamovací. Nehrálo se na konkrétní počet kol. Spíš jsme testovali mechanismy pohybů, střelby a boje z blízka. Neřešili jsme morálku. Cílem mise bylo obsadit protilehlé kopce. tzn. já Petrův, on můj.

Zajímavé bylo sledovat už úvodní deploy, kdy hráči rozmisťují jednotky střídavě. Střídavě s nimi pohybují, střílí, atd. Už samotné rozmístění jednotek je tím poutavé a akční.

Důležitým prvkem celé hry jsou pohyby. Je to stěžejní prvek. Je důležité dokázat taktizovat a manévrovat s jednotkami tak, aby se dospělo do takových pozic, kdy random prvek střelby umožní větší šanci na přežití či na zabití.  Jak se vyvarovat nebezpečným obchvatům jízdy, jak se dostat z dostřelu děl. Opět je důležité, že jednotky hráčů se střídají. Pro 40k hráče určitě nezvyklý prvek. Přinášï zajímavé a nečekané situace.

husaří útočí

Střelba se neřídí tabulkami. Dojde pouze k hodu kostkami - množství výstřelů je reprezentováno patřičným počtem kostek. Hází oba hráči a podle primitivního mechanismu popsaném v pravidlech se vyhodnotí výsledek. Pěchotní střelba (na 15 cm) je relativně málo účinná, přesto uspokojující. Úsměvné byla situace, kdy 20 výstřelů dokázalo zabít jednoho či dva  vojáky. Pokud z 20 výstřelů zabijete protivníkovi 5 vojáků z jednotky, je to úspěch. Ač se to možná nezdá, ztráta pěti mužů je celkem bolavá věc pro dvouřadou jednotku.

Děla zabíjejí pěchotu celkem spolehlivě. Opět - počet mrtvých na jeden výstřel z děla je nastaven pravděpodobně dobře. Dělo může zabít 4 až 6 vojáků. Přihlížející volali po "kartáčových střelách", po větším masakru. S tím nesouhlasím. Hra by se mohla zvrhnout v pouhopouhou přestřelku děl. I kolega protihráč zhodnotil děla jako střelecky vyvážená.

husaři... útočí

Boj z očí do očí vedli hlavně husaři. Jelikož jsem se s pěchotou pohyboval po různu a nedbal příliš na držení formací, dával jsem husarům šanci vpadnout mé pěchotě do zad a do boku. Navíc v této první hře byl dostřel jednotek špatně nastaven. Husaři se cítili celkem nezranitelně. Dostřel zbrani jsme narovnali ve druhé hra a hra tím získala akčnější náboj.

Husaři řádili v řadách mého vojska. Dobře se vyhýbali střelbě z děl. O zbytky ruských jednotek se postarala francouzská pěchota. Hra byla u konce.

A nastal okamžik pravdy. Zeptal jsem se mírně roztřeseným hlasem Petra, co si o tom všem myslí. Zhodnotil to asi takto: "jednoduché, hratelné, zábavné, svižné. Po několika odehraných kolech jsem již plně schopen dohrát hru sám a dát si klidně další."

Potěší, což?

A tak přišli i kolegové, kteří dohráli 40K a začali nás vábit na Bang a Munchkiny a já byl velmi potěšen, že jsme se s Petrem vrhli do další hry. Upravili jsme dostřeli.

Děla z 30 cm a 20 cm na 50 cm a 30 cm. Pěchotní zbraně z 10 cm na 15 cm. Tahle změna měla velký vliv na celou hru. Myslím, že pozitivní.

Hra:
220 bodů
cíl mise: hrací plocha rozdělena na čtvrtinky (jak známe ze 40K), v jedné čtvrtince stodola. Ta byla cílem mise.
počet kol: omezený do okamžiku, kdy se jednotka dostane k cíli mise. Potom se odpočítává (asi)5 kol, po kterých se musí u cíle mise udržet a nepustit k němu nepřátelské jednotky. Pokud by se k cíli dostal i nepřítel, vítězí ten, kdo bude mít na konci hry v prostoru cíle větší množství jednotek. Prostor cíle je vyznačen plochou o poloměru 10 cm od cíle, tzn. 10 cm pásmo kolem budovy. Cíl mohou zabrat pouze pěší jednotky. Hra tedy může trvat relativně dlouho. Deset kol, během kterých se manévruje k cíli a pět kol, kdy se o samotný cíl jedná.  (v této hře nám to fungovalo podobně, od šestého kola začalo zabíjení, od desátého se hrálo o stodolu), hra končila v 15/16 kole. Chtěl bych upozornit, že systém střídání jednotek protihráčů způsobuje to, že hra není nudná ani po deseti kolech pohybů. Naopak. Muselo se hodně přemýšlet. Třeba jak utvořit formace, abych se mohl účinně vyvarovat nájezdům husarů.
deploy: oba jsme deployovali ve čtvrtinkách, které sousedili hranami se čtvrtinkou obsahující cíl mise. Armáda začínala ze strany, která byla vzdálenější od stodoly, čelem k ní. Safra... :-D

zde je snad deploy pochopitelnější. stodola poblíž měřidla je cíl

Dvě mé jednotky pěchoty (2 a 3 řady, na fotce krémová barva) se v prvních kolech srovnala tak, aby byla pokud možno ke směru, odkud byla očekávána jízda vždy čelně, tzn. pro husary zcela nevýhodnou stranou pro boj zblízka. To se mi velice dařilo. U hrany stolu postupovala  šedá dvacítka a mezi dvě děla.
Petr si dal své levé křídlo a střed husary se zcela zřejmým plánem. Ten jsem se mu snažil zmařit.

"krémová pěchota" takto mohla efektivněji reagovat na
husarskou hrozbu

a husaři vyrazili...

v této fázi jsem zachytil husary střelbou z děla

v dálce za statkem je další jednotka husarů, jejich cílem
jsou má děla a pěchota

Husarům jsem se statečně bránil vhodným manévrováním. Petr několikrát zaváhal a postupně o ně přicházel. Nezpůsobili mi žádné ztráty, avšak svůj cíl splnili. Zpomalili můj postup natolik, že Petr se dostal k objectivu dřív než já. Celkem asi o dvě nebo tři kola.

pohled na bojiště

Došlo i ke střelbě, úřadovala jak děla tak i pěchota. Ke konci hry měl větší ztráty Petr, avšak byl ve výhodnější pozici ve vztahu k cíli. Nakonec se mi podařilo do prostoru kolem stodoly dostat dvě jednotky. Petr tam měl taky dvě. Moje třetí se ke statku již také přibližovala. Dobrá střelba pomohla Petrovi jednu moji jednotku zcela eliminovat a tak mi nezbývalo než hrát na remízu. Bohužel padlo poslední kolo a začalo se měřit. Moje první jednotka byla u stodoly, on tam měl dvě. Moje druhá jednotka... to o půl centimetru nezvládla a Petr vyhrál...

závěrečné šikování a boje u stodoly

přijíždí poslední husar, sombréro má do čela

tahle krémová jednotka to nedá, bude zmasakrována

téměř finální stav. První "krémáci" budou zmasakrováni,
šediváci to ke stodole stihnou, avšak třířadá
šedivá masa to ke stodole nestihne

Co závěrem. Bylo to zábavné, zajímavé, rychlé a akční. Řešili jsme věci jako cover, line of sight. Bavili jsme se o tom, co a jak víc specifikovat a rozkládat (pravidlově) a co ne, aby se hra nestávala složitější a příliš komplexní. Hodně věcí se musí ještě dopracovat, třeba morálka (bude, nebude, atd.). Určitě budu muset udělat šablony pro měření otočení jednotky. I když vím, kolik je 90 stupňů, stávalo se mi v zápalu hry, že jsem se točil s jednotkou jak čamrda a nedal si postih na pohyb. Další problém byl pamatovat si, kdo vyhrál iniciativu, ale to byl spíš můj problém, Petr vždy poradil. Někdy se to vyplatilo začínat, někdy bylo lepší iniciativu nevyhrát.

Takže tolik asi o prvním ostrém hraní.