Flames of War - můj první turnaj - Mephit, Praha, 27.2.2016

Již delší dobu v našem klubu Warapple koketujeme s hrou Flames of War. Na této hře jsou některé věci super, některé moc super ne.

Super je prostředí. 2. světová válka je nevyčerpatelné a fascinující téma. Může vás zajímat z čistě badatelského pohledu (historické události, technika, taktika a strategie, zásadní události, zásadní osobnosti, atd.), nebo můžete být fanda sledování filmů a seriálů (Zachraňte vojína Rayana, Bratrstvo neohrožených, Železná srdce - nad "ne"kvalitou titulů se tu rozepisovat nebudeme) a třeba můžete být i fanda hraní PC her s tématikou 2 sv. války. To jsou některé elementy, které vás mohou dostat ke hře Flames of War...

Co není moc super je obsáhlost pravidel. Pokud se ovšem chcete stát členem komunity podivínu a vyzkoušet si velet vlastní armádě, rádi to překonáte. My tedy ano!

Pročítání pravidel v od zbytku herní komunity izolované enklávě je sice fajn, ale ten kdo by poradil a upřesnil význam některý pravidel tu prostě schází. Jednou z možností jak se z tohoto marastu vymanit je vrhnout se po hlavě do akce a učit se za pochodu.

Proto jsme bez většího váhání rádi sáhli po možnosti účastnit se Flames of War miniturnaje pro 14 lidí, který se uskutečnil právě onoho 27.2.2016 v herně Mephit (eshop zde).

Takže za Warapple já (Vojtěch aka Rybník) a David (Dawe). První kontakt s oficiální pražskou FoW scénou proběhl via Facebook. Příjemně nás překvapila snaha zapojit nás - nováčky neznalé pravidel - do turnaje a ukázat nám o čem všem to je.

Dawe i já jsme připravili armády na 1420 pts, oba Německo, pěchota - granátníci.

Můj list (klikni!):

celkový přehled

rozpis zbraní a vlastností

Daweův list:

rozpis zbraní a vlastností

 Jako pozorovatel s námi jel Dredrug. ve FoW hraje Rudou Armádu. Tentokrát jel "jen na kukačku" (náramně si tam rozuměl s prodavačkou).

Z jablonného nad Orlicí jsme vyjížděli v 05:00 ráno.

3, 2, 1... start!

S jednou zastávkou na čerpací stanici a posléze v jakémsi nákupním domě na periferii Prahy, jsme kolem 08:10 přijeli k Mephitu. Počkali jsme na 8:55, kdy Mephit otevřel a v 9:00 začal turnaj.

Mephit prodejna vypadá na první pohled dobře. Spousta regálů a spousta lákadel. Deskovky, figurkovky, kartičky... prostě bomba (některé položky např. pro FoW jsou hůře přístupné. Zákaznicky non-friendly.)

Herna v zadní místnosti není příliš velká, nicméně věřím, že jsou za ni všichni vděčni (Aspoň takovou mít u nás. Náš "sklep" je mnohem menší. Vejdou se nám tam dva stoly). Takže,ještě jednou děkujeme za prostory. Bylo to super.

první hra:

Můj první soupeř byl S3. Hrál Rudou Armádu, tankovku 2x platoona po 2 IS-2, jeden velitelský IS-2, tři plamenomenté T-34 a nějaká urputná pěchota, Dále minomety. Hrálo se "Cauldron" a já se svojí pěchotou převzal roli obránce. S IS-2 jsem si nevěděl moc rady. Navíc S3 zkušeně nasadil téměř vše do rezerv (až na minomety, ty deployoval na mé levé křídlo a poměrně dlouho prudil. Byť mi nezpůsobil příliš mnoho škod, rozhodně mne tím rozptyloval.).

Musím podotknout, že ono "zkušeně" není myšleno nikterak zle. Naopak. S3 působil vesele, hodně mi radil a hra probíhala v příjemném tempu. Brzo bylo zřejmé na kterou stranu se přikloní vítězství. proto jsem se rozhodl S3 alespoň malinko pozlobit. Se STUGy jsem se jal skrz město objet IS-2jky a prásknout jim do boku a do zad. Bez mučení se přiznám :-) , že alespoň to se mi povedlo. A možná jsem i jednu IS-2 otevřel...

IS-2jky

Druhá hra - Jerry

Další veselý člověk! Musím se mu rovněž omluvit. A to za pomalou hru. Též mu chci poděkovat za trpělivost. Hrála se mise, kde deploy byl diagonálně ve čtvrtinkách. V deployi každého 2 objectivy a ten kdo jako první zabere alespoň jeden objective v deploy zóně protivníka, je vítěz.

Hrál jsem pomalu. Blbě jsem nadeployoval a musel jsem se STUGy uhánět pěkný kus cesty, abych odvrátil prohru ve 2. kole. Jerry hrál GB pěchotu. Platoona antitank děl, malé houfnice, mraky pěchoty. S jednou nebo dvěma pěchotními platoonami se valil k objectivu v mé deploy zóně. Nehrající pozorovatelé prorokovali moji prohru ve druhém kole. Nicméně, platoona Stugů to stihla. Mé pravé křídlo nepadlo až tak rychle, jak to vypadalo a Jerry se zbytkem seděl na místě a chránil si objectivy ve své zóně. Pak už jen párkrát prásk, prásk a byl konec. Nikdo z nás nesplnil cíl mise, takže remíza. Ovšem ve FoW se na remízu nehraje. Došlo tedy na victory pointy. Nevím to už určitě, ale Jerry mi myslím zničil dvě platoony, já jemu jednu. Takže pro mne malá prohra. A to je lepší než velká prohra. Opět musím poděkovat všem za rady. Bylo to super.

V poslední hře jsem se setkal s Tomášem. Hrál US tankovku. Zcela bez pěchoty. Několik M4A1 (asi), několik M4A3 76 mm, několik E2 a dvě E8, taktéž pár M4A? se 105 mm.

Ačkoliv Tomáš věděl, že mám plackující Ju 87 Stuka a plackující 150 mm, seřadil skoro všechny M4Acokoliv do rojnice těsně nahečmané vedle sebe. Mé Štuce se povedlo přiletět a tak dobře umístit své bomby, že to vyústilo ve zničení asi 1/3 protivníkovi armády. Tomáš v prvopočátku uvažoval, že si práskne na letadlo z kulásků, co maj amíci jako defence AA, ale pak si to rozmyslel. Což byl jeden z bodů obratu.

Potom se ještě párkrát vystřelilo na obou stranách a byl konec.  Je pravdou, že Tomovi nepřáli kostky a když já to potřeboval, padlo to.

Vítězství pro mne.

V konečném součtu jsem se umístil na 10. místě ze 14. Můj cíl byl být nejhůře předposlední. Nicméně mé 10. místo patří protivníkům, kteří mi ledasco poradili. Taktéž organizátoři upozorňovali na další eventuality a možnosti hry.

Závěr
lidé: pěkně nás přijali
modely a painty: nebyli jsme nejhorší (čehož jsme se obávali)
prostředí: trochu hlučno, trochu vydýcháno, celkově však super, děkujeme Mephitu
atmosféra: super

Takže, těšíme se na další akci

A jak s těma figurkama střílíte? To po nich něco házíte?

I házet by po nich šlo. Nicméně herní mechanika, která nám určí, zda model/miniatura je ve hře eliminována, funguje trochu jinak. Takže velice lajcky a ve zkratce...

Nejčastější herní pomůcka, která nám pomáhá určit eliminaci nepřítele je hrací kostka. A nejčastěji jsem se setkal s použitím klasické šestistěnné kostky (K6, nebo D6). Některé hry používají K20 a je tu i hra, která kostky nepoužívá vůbec. Místo kostek má karty.

A teď začne střelba! Kýbl kostek připravit a jde se vrhat!

Úplně lajcky a zjednodušeně řečeno věc funguje takto. Určíte model, který bude střílet na cíl. Střílející model má pravidly přidělené schopnosti. Třeba to, jak dobrý je střelec. Dejme tomu, že pravidlo říká, že náš střelec může nepřítele trefit (tzv. hituje) na 4+ (4+ znamená, že je potřeba hodit 4, 5, 6 pro zásah nepřítele). Hodíte K6 kostkou. Padne Vám 3 a víte, že jste netrefili nic. Pokračuje protihráč.

Ale trochu začarujme a dejme tomu, že nám padlo 5! Hurá, zásah! Ovšem často to ještě nic neznamená. Ve hře Warhammer 40000 nastupují další mechaniky. Musíte vzít statistiku zbraně, kterou jste stříleli a statistiku cíle - konkrétně Toughness.... řekněme "odolnost". A tak dejme tomu, že síla vaší zbraně je 4, Toughness cíle je taky 4. Musíte vzít znova K6 a hodit 4+ (řečeno pravidly).
A protože Vám přeje štěstí, padlo přesně 4! Ale ani teď ještě není protivník mrtev. Nyní bude následovat hod K6, který provede cíl. Jedná se tzv. SAVE, který nám určí zda "trefený" model přežil - kupříkladu díky své neprůstřelné vestě, brnění, Dejme tomu, že Save protivníka je 3+. No, protivník hází a na K6 padne 4 a cíl přežil.

Celý tento popis je velká zkratka. Pravidla W40K jsou komplexní a aktivní hráči W40K by teď spoustu věcí doplňovali a upřesňovali. Pro zjednodušenou představu to asi stačí.

Všechna ta čísla a hodnoty, které musíte hodit, jsou součástí pravidel a různé jednotky je mají různé.

Oproti značnému množství hodů ve Warhammeru 40000 má hra ToyFight pouze dva základní hody. Hod na střelbu a hod na minutí. Váš model v této hře střílí. Má dva výstřely - tzn. 2x K6. Hodíme a padne číslo 5 a 2. Cílený model provede hod na minutí. Hodí 4 a 3. Nyní se kostky seřadí podle velikosti hodnot k sobě

Hod na střelbu: 5 - 2

Hod na minutí:  4 - 3 

5 zabije 4, ovšem 2 neublíží 3. Cíl je mrtev. Pokud by na minutí místo 4 padla 6, cíl by přežil. Pokud by místo 4 padla 5, došlo by k rovnosti mezi hodem na střelbu a na minutí. Tzn. hod by se opakoval.

Ke hře ToyFight potřebujete jen několik kostek.

Zkrátka pokud je hod na střelbu větší než na minutí, cíl je mrtev. Pokud je rovnost, hod se opakuje a když je hod na minutí větší než na střelbu, cíl přežil.

V karetní hře Summoner Wars (vlastně to karetní hra není, je to hra s miniaturami, ke které nejsou miniatury a tak jsou natištěné na papírových... "kartičkách" :D ) se k určení eliminace protivníka používají opět K6. Základní pravidlo říká, že se hituje na 3+. Jediný hod kostkou a když to padne protivník je mrtev. Může se tak zdát, že se jedná o velice rychlou tepačku. Naházet na kostkách 3+ to není zas tak těžké, jako třeba... 4+... Ale není tomu tak, u hry se poměrně hodně taktizuje. Je to vskutku dobrá a zábavná hra.

S Flames of War jsem měl z počátku problém, protože cíl se hituje ne podle toho jak dobrý je střelec, ale jak dobrý je cíl. Zní to divně, ale je možné si to představit tak, že zatímco nováček jen tak postává a chodí sem a tam - proto se na něj střílí dobře - veterán se perfektně maskuje, kryje a uhýbá - proto se na něj střílí hůř. Dá se na to zvyknout.

Bez kostek by to nešlo...

Ano, ve Flames of War máme tři základní typy resp. zkušenosti:

1. Conscript - je li na ně stříleno, musíme hodit 2+
2. Trained - hitujeme na 3+
3. Veteran - hitujeme na 4+

K tomu všemu jsou zde další mechanismy, které nám ono hitování ztěžují. Takže, když bude takový veterán za polovinou dostřelu našeho tanku, hitujeme na:

4+ protože je to veterán, 5+ protože je za půlkou dostřelu. Musíme tedy hodit 5+ pro zásah.

A když toho veterána schováme do nějakého krytu:

4+ protože je veterán, 5+ protože je za půlkou, 6+ protože je v krytu. Musíme tedy hodit 6+ pro zásah.

Pokud se nám povede z našeho tanku trefit veteránský nepřátelský tank, bude následovat hod na zjištění, zda zásah tank penetroval - jedná se o určitý druh save hodu. Provádí jej tedy zasažený veterán. Když sejvne, hitnutý tank je zachráněn. Když nesejvne, provede se poslední hod - efekt penetrace a ten může být výbuch, nebo přinucení osádky tanku opustit vozidlo.

No co toto?

 Takže takhle nějak eliminujeme naše miniatury z her. Neházíme po nich. Házíme kostkami a počítáme a počítáme. Celé je to o náhodě, ale dá se tomu jít naproti. Musíte si vymyslet co kdy a jak zahrát, jaké miniatury zvolit a počítat pravděpodobnosti. Hrát a jednat tak, aby jste protivníkovi nenabízeli ty nejsnadnější hody proti vám. Musíte přemýšlet a taktizovat.

Co dělat než začnete hrát (aneb byť to má každá hra trochu jinak, něco je společné)

Warhammer 40000 a Flames of War jsou strategické hry s miniaturami. Potřebujete miniatury (tzn. zmenšené modely vojáků, bojové techniky, atd.), hrací plochu (standartně 6" x 4"), terény na hrací plochu (lesy, kopce, budovy, atd.), hrací kostky, palcové měřítko a parťáka na hru...

Stůl pro Warhammer 40000

Stůl pro Flames of War

Chci podívat na věc, která není na první pohled až tak vidět.

Chcete-li hrát tu nebo onu hru, čeká vás ještě další společná věc. Kupování modelů. Ve W40K je "zjednodušeně" řečeno jedno co si ke své herní rase/straně koupíte (jasně, musíte mít povinně HQ, nějakou troopu, atd., ale dejme tomu, že toto je splněno). Můžete si koupit mraky pěchoty a všeho možného, kusy bojové techniky, heavy jednotky, fast jednotky atd. Posléze je budete pomocí armybuilderu a v souladu s pravidly montovat do sebe.

Slavný Armybuilder

Méně slavný Battlescribe (PC verze - Free)

Postavíte "nějakou" armádu a můžete začít hrát. Také se může stát, že to, co jste koupili a dlouze lepili a malovali třeba úplně nefunguje, nebo potřebovat nebudete. A možná to zjistíte až za delší dobu. Po  půlroce občasného hraní a zjišťování, že ten "build" není úplně OK.

Jenom část toho, co jsem hrával na turnajích - 1750 pts

Na druhou stranu tento systém výběru jednotek dává určitý pocit volnosti. Přijdete do kšeftu a povídáte: "támhletu krabku s tou hustou pěchotou, to se mi líbí. A támhleto - jo to jsou attack biky... hustý - tak ty beru 2x." (doufám, že změny ve W40K za těch několik let nejsou tak dramatické a nepíši zde úplně mimo)

Flames of War je na tom jinak. Chcete hrát Flames of War a ještě nemáte žádné modely? Líbí se vám třeba německé tanky se zvířecími jmény? Nekupujte 5 tanků typu Tiger a 5 tanků typu König Tiger (pro milovníky WoT - King Tiger je stejná blbost jako že Jan je John, nebo Jiří je George. Nedávno jsem jednoho znalce tanků z USA přesvědčoval o tom, že IS-2 se nejmenuje JS-2 a že nemusím být Rus, abych to věděl.) Protože sice z oněch 5ti a 5ti tanků dáte hodně moc bodů do herního listu, ale nezahrajete si s tím.

FoW má herní buildy armád vyřešeny trochu jinak. Existuje velká zásoba předpřipravených listů/buildů pro jednotlivé národy účastnící se WW2. V nich je napsáno, co potřebujete přesně mít. Přesně TO si následně koupíte. Buildy jsou udělané tak, aby se s nimi dalo hrát. Pokud nakoupíte povinné jednotky, zahrajete si. Všechno navíc - volitelné jednotky - váš build jenom ozvláštní.

Předpřipravené listy se dělí asi do třech základních skupin. Můžete tak postavit armádu PĚCHOTNÍ. MECHANIZOVANOU, nebo TANKOVOU.

PĚCHOTNÍ

Možná se vkrádá myšlenka, že těch listů není zas tak moc, aby se na jednom turnaji nepotkali dva hráči se stejným. No, těch listů/buildů je opravdu dost. Každý list má 3 položky povinné a zbytek volitelný, navíc v různých variacích. Jeden list tak může sloužit k postavení různých variant a variací. A tak i když se potkají dva hráči, kteří použili stejný list, buildy z nich mohou být poměrně rozdílné. V běžných bodových formátech, které se hrají, nevyčerpáte celkovou kapacitu jednoho listu. Prostě na 1500 bodů tam všechno nenarvete.

tady už se dá volit, měnit, přidávat, ubírat

Z počátku jsem byl z tohoto systému zmatený. Vadilo mi, že si nemohu koupit a použít to co chci. Poté mi chvilku trvalo, než jsem přivykl systému připravených listů. A jak jsem na to přišel, zdá se mi to celkem fajn. Po delší době hledání a čtení jsem si našel předpřipravený list. líbí se mi, které jednotky v něm jsou. Vím které chci hrát. Poskytuje dobrou variabilitu a možnost různé věci zkoušet. Vím přesně, co pořídit dál.

Co z toho plyne? Až začnete hrát Warhammer 40K, hodně se ptejte zkušených hráčů. Nic nekupujte. Nechte si ukázat jak je možné tu kterou armádu postavit. Nechcte si třeba od někoho navrhnout jednotlivý build, třeba na 1500 pts. A pak začněte nakupovat.

Rozhodnete-li se hrát FoW... vyberte si nejprve předpřipravený list, řádně si jej pročtěte, poraďte se se zkušenými hráči. Znova si vše přečtěte. A pak nakupujte přesně to, co je třeba.

Pro oba případy platí obezřetnost. Pořízení miniatur není levné. Nekupujte to, co nebudete potřebovat.

Bitva o lesíček

Ahoj,
v pátek 8.1. večer celkem příjemná hra FoW. Stavil se Michal. Hrálo se na 1350 pts. Bohužel jen na malém stole 4x4 a to byla celkem mačkačka. Navíc herní plocha neodpovídala misi, kterou jsme hráli.

On hrál za UK a měl asi 16 Shermenů z nichž asi 3 Firefly. Dále pak US paratroopers.

Já hrál 5x Stug III, 1 Tiger, 2x Pak 40, 2x panzer grenadiers a to je asi všechno.

Mise: No Retreat (defensive battle) a bohužel jsem byl attacker.
Můj deploy 12", deploy defendera až do poloviny hrací plochy, uvnitř obdelníková zóna pro 1 + 1 objective.

Dle pravidel dal defender část platoon do rezerv, ze zbylých na herním stole dal US paragány jako Ambush.

Můj deploy: 5 Stugů roztaženo od mého levého křídla až mírně ke středu: na střední části - v prostoru statku - jeden Tiger a 2x Pak 40, každý do jiného směru. Jedna pěchota u statku, směrem k lesu uprostřed. Druhá pěchota na mém levém křídle, u Stugů, směrem před lesem.

Michalův deploy: 1platoona 3x Sherman, 1x Firefly na jeho pravém křídle zcela v rohu, poblíž i jeho HQ. Tzn. vše téměř naproti Stugům a jedné platooně

pěchoty. Zapomněl jsem na moje HQ, krčí se ve statku.

1. kolo - Jelikož jsem attacker, nechce se mi moc čekat na Michalovo Ambush a rezervy. Proto se tlačím se Stugy dopředu a spoléhám na čísla a špatné kanóny Shermanů. Stugy na levé straně vyjedou kopec a následně si mám pocit jednou práskly na Shermany. Obě pěchoty doublují k(do) lesíkům. Ta nalevo mám pocit doběhla. Platoona uprostřed se zastavila těsně před lesem. Tiger si popojel o 8" a nevidí.

Michalovi se to nelíbilo, zejména postup pěchoty na středu. Mohl bych vniknout do lesa a celkem pěkně schován v lese se usádlit u objectivu. Jeho ambush US paratroopers proto směřuje do tohoto lesa, Dost hluboko, abych ho neviděl (pozn. do lesa a z lesa je vidět pouze 2" daleko, on byl 4").

Dále háže na rezervy a padne mu 5, tzn. jedna platoona dle jeho výběru z rezerv přijíždí. Najednou je na stole víc Ronsonů (pozn. Ronson byl oblíbený US benzínový zapalovač. UK Shermany ovšem poháněla nafta), než Stugů a nemám z toho dobrý pocit. Následně ještě v komand fázi se pokouší přesvědčit tankmeny, aby se vrátili do nakřápnutého Shermana a mám pocit, že fail.

Jeho střelba mi ovšem radost neudělala, dva tři hody a hoří mi dva Stugy. Zejména skupina Shermanů, která se nepohybovala, se vycajchnovala, poněvadž si může rerolnout to, co nehitlo.

2. kolo a další už mi splývají, nicméně je to vskutku zábava. Na mém levém křídle postupně dochází k menší tankové šarvátce. Stugy vykydlej jednu platoonu Shermenů, aby sami záhy vzpláli plamenem pekelným. Pěchota v jejich blízkosti kempuje v lese a Michalovi se očividně nezdá nebezpečná. Tady je dobré podotknout, že oněch několik zničených Shermanů vrakuje poblíž druhého objectivu.

Na středu můj Tigřík - nikoliv Vaska, ale Kurt - propagačně pálí na skupinku Shermanů. Ze 4 ran za celou hru 2x hitnul a z toho 1x zničil. Sám se konce hry dožil bez škrábance. Granátnící před lesíkem, který je přehlcen americkou angličtinou hovořícími zelenými mužíky, schytávají právě od nich první palbu. Tady v tomto místě se projevuje zkušenost obou pěchot, protože padá obrovské množství hitů na obou stranách a stejně tak sejvů. Nakonec amíci odpadávají a vše vyústí v zapinování amíků a násladný assault němčourů. Po férovce na nožíky a naostřené lopatky zůstává stát několik týmů granátníků a provádějí konsolidaci tím nejsprávnějším směrem. Žel bohu objective byl též v dosahu Shermanů.

Zkratkou rychle zpět na levé křídlo. Po tancích Stug je veta a možno viděti jen pouze několik doutnajících vraků. Ovšem přichází ten správný čas, aby granátnící z lesa v této oblasti vyklusali ven k objectivu, je totiž 5. kolo.

Cestou schytají nějakou čočku, ale nejsou pod půlkou. Závěrečné 6. kolo Michal bohužel prokaučoval a udělal taktickou chybu. U platoony Shermanů, která mohla k volnému objectivu v klidu dojet, obětoval právě tento pohyb a rozhodl se střílet s tím, že moji pěchotu, která se mezitím k objectivu přikradla, vystřílí.

Bohudík se to nepovedlo a následující kolo - 7. kolo začínám zcela sám a nerušen u objectivu. Plácáme si rukou, konstatujeme, že i když stále s nedostatky v pravidlech, byla to asi nejzajímavější hra. Vskutku zábava královská.

Kdyby Michal neudělal tu chybku a k objectivu se posunul, jistojistě by vyhrál.

Bylo to super, děkuji a těším se na další hru, tentokrát už i na správně velkém stole.

Večer jsme ukončili partičkou Summoner Wars, kterou vyhrál Michal.

Posekanec - zima 2015

Na Posekanec se každý, kdo na posekanec jezdí, děsně těšil celou dobu od té doby, co předchozí posekanec skončil.

Nejdůležitější bylo odejít z práce co nejdřív, aby já, Dejv a Šmidli jsme mohli uhánět vstříc samotě na Posekanci. Ne úplně se to povedlo, protože nakonec místo 12:00 jsem z práce odcházel ve 14:00. Prostě když šéf řekne, ani Dejv s tím nic neudělá.

Takhle nějak si představuji Dejva, když se dozvěděl,
že budu mít dvě hoďky zpoždění. (foto by Zdendalini, Posekanec)

Nicméně nakonec jsme se s Dejvem sešli u nás doma, naházeli věci do auta (figurky, deskovky, kartičky, mega gril, spacáky a takový ty ostatní věci) a vyrazili pro třetího kabrňáka - na Posekanci nováčka. Zdenda aka Šmidly (chce na konci tvrdý Y, protože I není dost drsný). Kupodivu jsem tentokrát v autě nic moc neříkal. A najednou Litomyšl.

Dle dohoty jsme klíče k chalupě na Posekanci měli získat od paní, která pracuje na čerpací stanici s pohonnými látkami pro motorová vozidla. Když jsem tam vstopil a řekl: "Dobrý den, jdu si pro ty klíče!", paninka sebou málem švihla na zem a moc se omlouvala, že skrz frčák ráno doma klíče zapomněla - hádejte kde, už to tu zaznělo - doma! Naštěstí! Její kámoška, která se pohybovala městem, měla náhradní klíče u sebe a tak jsme byli zachránění.

Někde mám lepší fotku chalupy na Posekanci, ale nechce se mi hledat.
Za povšimnutí stojí stojící borci. Jeden z nich jsem já. (foto by Dejv)

Asi tři hodiny jsme se snažili celou chalupu vyhřát a vytopit. Bylo to důležité, neboť jsme očekávali, že až dorazí zbytek osazenstva, jedna menší místnost nám nebu stačit. Nakonec jsme chalupu příjemně vyhřáli. Rozbalili jsme Descent, já si zdřímnul a kuci mastili Medžici.

Levý bok je můj usínací bok, tedy pravděpodobně spím. Těžko se to zjišťuje, páč nechrápu.

Najednou se sešeřilo a Šmidli začal s tím, že celé to místo zde je děsně strašidelný. Že natočit tady "Blérvič" by byla paráda. No, nenechali jsme se dlouho přemlouvat a jen tak z hecu a pro legraci natočili krátký šot, který měl být záhy smazán. Ovšem když v noci přijel zbytek osazenstva a viděli to, začali se ozývat hlasy, že pokračování je nezbytné a že chtějí taky v něčem hrát.

Zatímco první video je čistě jen šílený nápad, který neměl existovat déle než několik hodin, druhé video je již sofistikovaně promyšleno a sahá na paty céčkovým hororům. A jelikož druhé video navazuje na události z prvního, bylo rozhodnuto tu první smršť uchovat.

Takže natáčení Posekanec 2: Temnota nás sjednotilo pod jedním praporem a hnali jsme se vpřed za společným cílem. Což bylo fajn. Dokonce se nám to povedlo několikrát. Třeba když jsme vyhlásili turnaj ve hře Summoner Wars, nebo když jsme se hromadně hrnuli do kuchyně, kde borci grilovali super mega ultra dobré stejky (jo, kdo nebyl, nemůže pochopit o čem píšu).

Turnaj v Summoner Wars byl fajn. Hrálo se na tři kola. Rozhodně to není no-brain hra. Rozhodně se musí hodně přemýšlet a hodně taktizovat. Své ví Zdendalini, který by nám o tom mohl hodit pár řádků do komentů pod tímto článkem. Zdendo, je SW no brain hra?

Právě těchto několik styčných bodů dělalo z letošního Posekance něco extra. Jde o to, že jsme tam jen tak kolem sebe nebloumali, ale dokázali jsme se společně k něčemu připoutat. Sjednotilo nás to.

Kromě SW se hrál hodně Descent. Dále pak Proroctví. Občas někdo zabatlil Medžici a všechno se neslo v příjemném rytmu. 

S jídlem to bylo jako obvykle. Něco měl každý pro sebe, něco se dalo do společného placu a bralo se co kdo chtěl. V sobotu jsem vařil k obědu těstoviny se šunkou a vejci. Což byla strašná bašta. U vaření mi zdatně sekundoval Zdendalini. 

Mňamka!

Ztrestání neposlušného kuchtíka!

Na jídlo a vaření se váže i velké poděkování všem, kteří po nás čuňatech umývali talíře, hrnce a hrníčky od kafe. Asi jsem to tam nezdůraznil a bral to možná trochu jako samozřejmost, ale: "pánové čističi a umývači, děkuji!". 

Neděle nás nemile překvapila tím, že jsme ji poměrně dlouho zaspali. Takže na další hraní nebyl moc čas. Je mi líto, že Zdendalini musel odfrčet tak rychle. Ani jsme nestihli skupinové foto. To až později a bohužel bez něj. Byl jsem rád, že dorazil i Dredrug, který nás po svém příchodu zavalil tunou více či méně vtipných vtipů (moc dobře a obětavě hrál v Posekanci 2: Temnota).A kdy a kde se vytratil Horus?

No a to je konec... v závěrečné půlhodince jsme ještě zahráli hru Pirates! (ale jen takový team deathmatch). Pak se uklízelo, balilo a odjíždělo domů.

Vzhůru na palubu vlajky volají, tvým domovem bude oceán..

Tento Posekanec byl podle mne asi jeden z nejlepších. Sešla se parta lidí, která se bez problémů shodla ne několika věcech a fungovali jsme jako parta. Celou dobu byla nehorázná legrace a zábava. Nikdo neprudil, nikdo nic nevymýšlel. Chtěl bych tak poděkovat všem účastníkům za příjemně strávený víkend. Byla to bomba kuci!

Ještě tam má být Dredrug a Zdendalini a Tomáš

fotky by Dejv:

http://dawe1525.rajce.idnes.cz/Posekanec_12_2015/#

A objevil Ameriku...!!!

V roce 2013 jsem brouzdal po netu a hledal jsem miniatury do regimentové hry. A jak jsem tak pátral a hledal, narazil jsem na firmu Mantic Games a její miniatury. Tehdy DREADBALL, KINGS of WAR a WARPATH. Říkal jsem si, že jsem safra dobrej a že všichni budou čučet, co jsem to objevil. A tak jsem to sepsal do tohoto článku: tamten článek

No, ale strašně jsem se mílil, protože spousta lidí už o tom vědělo a znalo miniatury od Manticu.

Od té doby jsme já a určitě i mnozí kolegové z Warapple Gaming Club (to je silly název našeho klubu deskovek a figurkového wargamingu. Sahá do doby, kdy s námi ještě kamarádil Mouka. Byl fajn, ale potom... se vydal jinou cestou) udržovali Mantic Games v povědomí.

Mouka

A po dvou letech se to stalo. Náš klub si pořídil starter set pro dva hráče - Kings of War (Popravdě koupil ho Dawe a Čmelák. Byla to děsná darda. Spousta peněz. Ale nám to nevadilo.).

Na této fotce Čmelák není, ale je tam Dawe.

A tohle je Čmelák. On to vlastně není Čmelák, ale Lukáš.

 Rozhodli jsme se, že KoW necháme stranou. Na pozdější dobu. Protože momentálně máme rozjeté jiné projekty. Třeba Flames of War (Bred Pitt v Shermanu kydlící hordy německých dobrovolníků). Ale nakonec jsme neodolali a podlehli jsme kouzlu elfích písní, zakyslého a zkvašeného smradu z trpasličího piva a skřehotání nemrtvých, kteří při bloudění krajinou táhnou za sebou z dutiny břišní vyhřeznuté vnitřnosti, zejména pajšl a střeva.

 Největší slávou bylo rozbalení krabice. Dokonce to v Daweovi (nebo Dejwovi? Prostě v Davidovi - což není přezdívka. Skutečně se jmenuje David. Na turnaji v Dystopian Wars na něj volali: "Dawe!" - čti DAVE) probudilo umělecké sklony a rozhodl se veřejně exhibovat s dokumentárním filmem o rozbalování krabice KoW. Ke shlédnutí zde:

A nyní jsme ve stádiu, kdy vylamujeme/vystřihujeme/vyštipujeme/odřezáváme figurky a jejich drobné doplňky ze sprůček. Něco i barvíme. Přiznám se, že jsem se o proti minulosti poučil. Některé figurky do Warhammer 40000 jsem barvil třeba 12 i 8 hodin čistého času. Nyní jedné figurce nechci věnovat víc jak 90 minut a použít víc jak 5 barev.

můj minimalistický rychlopejnt, jehož jediným účelem je zakrýt šedivý plast

odkazy:

Mantic Games

tady můžete koupit modely do KoW (nejen) I

tady můžete koupit modely do KoW (nejen) II

jestřábi českého KoW - komunitní fórum

twitter účet Jiřího Ovčáčka - je to fakt prča číst, he he

A tohle je Shadowulf, který s tímto článkem vůbec nesouvisí

Rybníkův sklep

Pro hraní deskový her, figurkového wargamingu, karetních her a setkávání se s přáteli je potřeba mít nejen partu kámošů, se kterými se dá tohle všechno podnikat, ale chce to mít i své zázemí.

Vchod do klubovny. Skrz dveře je vidět vitrína. Ta je plná figurek, miniatur, karet do MtG atd.

Ve sklepní části našeho domu, v bývalém skladu na uhlí, máme menší klubovnu - Rybníkův sklep. Tam se scházíme převážně středy, pátky/soboty.

Ve středu bývají nejčastěji barvící večery. Sejdeme se, plkáme o hrách, filmech, životě atp. a barvíme u toho miniatury do figurkových her. Eventuálně hrajeme některou z na čas nenáročných her. Například Magic the Gathering, Summoner Wars atd.

Miniatura do hry Descent 2: Výpravy do temnot. Za ní dva tanky typu Sherman
do hry Flames of War.

Šmidli si pracuje na svém tanku Firefly do hry Flames of War.

Magic the Gathering

Pátky a soboty patří větším akcím. Mezi naše oblíbené herní tituly patří například hra DESCENT: výpravy do temnot (2. edice), nebo třeba Dystopian Wars či Flames of War.

Descent: výpravy do temnot (2. edice)

Descent: výpravy do temnot (2. edice)

Descent: výpravy do temnot (2. edice)

 Pokud vás zajímají deskové hry, karetní hry, nebo figurkový wargaming, nebojte se nás kontaktovat na rybnikuvsklep@seznam.cz nebo w40krybnik@gmail.com .

Flotila do hry Dystopian Wars

Flames of War - strategie z 2. sv. války

Flames of War

Každý pátek se koná speciální Junior klub pro mládež od 11 let. Je potřeba si vychovat následovníky. Navíc každá aktivita mimo počítače, tablety a smartphony je jenom dobrá. A mládežníci hrají Flames of War, Magic the Gathering, Story Cubes, Descent a další,

Herní klub Junior - hra Descent

Herní klub Junior - Flames of War

A na závěr krátké video z herní akce Summoner Wars, která proběhla právě v Rybníkově sklepě.

Arkham Horror

Děje se tu něco podivného, mám takové podivné mrazení v zádech. Už cestou jsem byl upoután k zašpiněnému oknu nočního vlaku do městečka Arkham. Upoutala mě podivná nazelenalá záře na obzoru, která podle mého tušení nebyla od pouličních lamp. Když jsem vystupoval na nádraží z vlaku, bylo už pozdě, hodně po půlnoci. Vlak podivně skřehotavě zapištěl a v oblacích páry zmizel kamsi do tmy. Najednou jsem tu byl jen Já na prázdném nádraží a noc.

Temná noc a ten podivný pocit, který se mi prodral až do morku kostí. 

Před nedávnem jsem si domů přinesl větší krabici s poměrně známou hrou Arkham Horror. Po pár prvních herních večerech strávených ve společnosti této hry jsem se rozhodl podělit se o pár postřehů. Snad někoho zaujmou nebo inspiruji.

Obecné informace

Hra je určena pro 1 až 8 hráčů. Soliterní mód si vychutná jen opravdový nadšenec. Naopak hra osmi hráčů vyžaduje naprosto perfektní zvládnutí poměrně složitých pravidel.

Nejlépe jsem si hru užil v počtu tří až pěti hráčů.

Pravidla jsou na začátek trochu složitá. Po prvních hrách a přivyknutí systému hry, by je měl ale zvládnout každý, kdo má zkušenost se složitějšími hrami. To také koresponduje s tím, že na krabici je napsáno od třinácti let. Což mě přijde značně přestřelené.

Velkou výhodou je, že zde nikdo nehraje roli pána zla, který hráčům zatápí. Hra má totiž charakter kooperace hráčů proti hře samotné. V mnohých hrách se role zla musí nedobrovolně ujmout jeden z hráčů. Všichni hráči tedy hrají za dobro, snažící se odvrátit vpád temných sil na náš svět a tím zabránit absolutní zkáze světa.

Ještě je potřeba zmínit, že hra je kompletně přeložena do češtiny. Což je fajn a umocňuje to atmosféru celé hry hráčům, kteří nevládnou vícero jazyky.

Jmenuji se Jack Monterey a jsem archeolog. Do Arkhamu mě přivedl dopis mého dlouholetého přítele ze studii Darrella Simmonse, který v Arkhamu působil jako reportér. V dopise mě vylíčil podivné až hrůzyplné noční můry, které se dějí v jeho městě. Ten dopis mě nenechal spát. I když byl Darrell znám už na studiích svou láskou k lahvi dobré whisky, něco mě říkalo, že tohle by si prostě nevymyslel. Jedinou trochu reálnou možností bylo, že ten člověk zešílel. Hnán starostí o duševní zdraví mého přítele jsem sedl na nejbližší vlak do městečka Arkham.

První dojem

Krabice se hrou je poměrně velká, po otevření na vás čeká spousta komponent a žetonků. Okamžitě na vás dýchne ponurá atmosféra H. P. Lovecrafta kterým je hra inspirována. Všechno je z odolného tvrdého papíru, tak že odpadá strach z nějakého mechanického poškození. Hrací plán je opravdu veliký (celá rozložená hra se mi nevešla na klasický kuchyňský stůl, a to je co říci), zato krásně provedený. Skvěle dotváří ponurou atmosféru celé hry. Pravidla jsou, alespoň pro mě, docela nepřehledná a nepůsobí jako celek. Herní situace jsou naštěstí doplněny obstojnými příklady. Některá pravidla jsou vysvětlována trhaně a ne zcela jednoznačně. Abyste celou věc pochopili, musíte mnohdy listovat a listovat, než se doberete celé podstaty věci. Fanoušci této hry však záslužně na herní fóra umisťují různé přehledné tabulky a posloupnosti kol, což celé věci značně pomáhá.

Ten nelidský křik! Zařezával se mi do hlavy jako nůž. Už když jsem zahýbal za roh toho podivného domu tušil jsem, že to bude zlé a taky bylo. Když na mě Darrell na nádraží nečekal ,vydal jsem se do města na vlastí pěst, myslel jsem si bláhově, že snad najdu jeho dům. Byla to asi chyba. Bohužel jsem už neměl moc času nad tím přemýšlet. To, co mě čekalo za rohem toho domu předčilo vše, i mé nejhorší noční můry.

Jak se to hraje

Rozepisovat se tu podrobně o mechanizmech hry by bylo opravdu na dlouho. Proto jen velice stručně popíšu hlavní rysy celé hry.

Jak už jsem psal výše, hra je kooperativní. Hráči v rolích detektivů procházejí městečkem Arkham a snaží se zavřít brány, které se otevírají náhodně na herním plánu. Čím víc hra ubíhá, tím více vám klade překážek, které musíte překonat. Otevírá se stále více bran, z nich lezou houfy potvor, které musíte eliminovat nebo složitě obcházet. Pakliže se vám nepodaří dosáhnout podmínek vítězství, (většinou zavření určitého počtu bran) probudí se Prastarý. Finální řezník, kterého je velice obtížné porazit.

Hra je poměrně dynamická, a tak se v Arkhamu díky kartám setkání či karet lokací stále něco děje a hráči mají stále plné ruce práce.

Hra má i jisté prvky RPG, kdy hráči mohou upravovat své vlastnosti, získávat dovednosti či měnit své úlovky nebo žetony zavřených bran za různé výhody ve hře (pomocníky, peníze, kouzla, atd.).

Dále si mohou za peníze dokupovat mnoho kusů vybavení či získávat vzácné artefakty, které jim pomohou v boji proti množství nestvůr, co jim v průběhu hry ztrpčují život.

   V okamžiku prozření mi vytanulo v mysli to slovo, slovo BRÁNA.

To co jsem spatřil na malém dvorku mezi budovami mě vyrazilo dech. Něco velikého zářivého, jako by okno kolem kterého praská statická elektřina. Jako by se uprostřed toho zářivého kola ohýbala realita. Skrz bylo vidět nějaký fantaskní svět z mnoha velkými věžemi pískové barvy.

K mé hrůze jsem si konečně uvědomil, co vydává ten příšerný zvuk. V bráně jsem zpozoroval jakýsi pohyb.

Něco se snaží projít na tento svět.

Celkový pohled

Hra je poměrně záludná, vše záleží na náhodě a i nejlepší plán může dojít rychlého konce. Dohrát ji do konce je alespoň ze začátku opravdu úspěch.

Tahle hra se dá hrát s různým přístupem, např. jako Člověče nezlob se. Pak by vám mohla přijít jako docela fádní a ani pěkné ilustrace nebo doprovodné texty by ji nezachránily. Nebo si ji zahrajete s přáteli jako bitvu dobra proti zlu. Atmosféra této hry je totiž skvělá tehdy, pokud se vám ji podaří dobře navodit, pak vás hra naprosto vtáhne.

Všudypřítomný pocit strachu, zmaru, marnosti a něčeho, nad čím se snažíte udržet zoufale kontrolu. Atmosféra je tedy asi to hlavní proč bych hru doporučil.

Dalším prvkem této hry, jak už bylo řečeno, je ona kooperace hráčů. Bez spolupráce detektivů je hra jen těžko dohratelná. Když se vám ve skupině vyskytne byť jen jeden sólista, může to vést k pěkné frustraci.

Jestliže preferujete spíše euro hry, kde budujete své impérium, nebo soutěžíte se svými spoluhráči, asi byste mohli šlápnout s Arkham Horrorem vedle. Pokud máte rádi atmosféru H.P.Lovecrafta, výzvy a týmové dobrodružství,vřele bych Arkham doporučil.

Byl jsem zcela připraven o příčetnost mé ochablé mysli tou nepojmenovatelnou hrůzou, která se pomalu blížila mým směrem.

Nikdy jsem nebyl žádný hrdina a ani tohle nebyla žádná výjimka, nohy jakoby mi vrostly do země.

Ochromen tím nelidským ohavným přízrakem, vyčkával jsem v paralýze hrůzy svůj jistý konec.

Jako náhlý štěkot psa se ozvaly z protějšího rohu zapadlého dvorku výstřely. Monstrum se jen několik kroků ode mne v gejzírech lepkavého hnisu pomalu sunulo k zemi. Když bylo po všem a odezněl zvuk i poslední prázdné nábojnice dopadlé na zem, zjistil jsem, že jsem od hlavy k patě potřísněn tou podivnou hmotou zrůdného monstra.

Z temnoty protějšího rohu, kterou před chvílí ozařovaly výstřely ke mně pomalu došel muž.

Jeho dlouhý černý plášť a velký klobouk spolu s kouřícím samopalem v ruce působily značně přízračně. Chvíli se na mě jen tak díval, pak mírně naklonil hlavu a pronesl:,, Být Vámi asi bych investoval do nového kabátu, příteli“. Pak se k mému naprostému zděšení otočil a vběhl do brány.

To byl na mou zmučenou mysl už příliš velký nápor a po událostech posledních minut jsem patrně omdlel.

Probudil jsem se v arkhamské nemocnici. U mé postele seděl Darrel. Dlouho jsme si hleděli do očí, pak se ke mně naklonil a polohlasem se mě zeptal:,, Tak co, Jacku, ještě si myslíš že hodně piju?“

Závěrem dle mého názoru

+ Atmosféra

+ Velká znovuhratelnost

+ Hra je v českém jazyce

+ Pěkné zpracování

+ Hráči spolupracují proti hře.

- Pro začátečníky dost složitá pravidla

- Nepřehlednost pravidel

- Docela velký podíl náhody

Vrba