Toliko k pozadí hry samotné. Čím je Malifaux tak vyjímečná, že by měla zasluhovat vaši pozornost, tedy kromě příběhu?
Předně je to originální systém založený nikoliv na kostkách, ale na balíčku karet. K čemu se v jiných hrách používá hod kostkou, zde se flipne (otočí) karta z vrchu balíčku. Jedná se o klasické kanastové karty, od 1 do 13 a dva žolíky. To by samo o sobě nebylo nijak světoborné, prostě se jeden náhodný element zaměnil za jiný. Ale není to tak. Každý hráč si totíž na začátku kola nalíže určitý počet karet, se kterými poté může, samozřejmě za splnění potřebných kritérií, cheatovat kartu otočenou z balíčku. Tato drobnost nutí oba hráče nejen pořádně promýšlet kterou kartu přebijí a kterou nechají být, ale posiluje i paměť. Vždy je dobré mít přehled o tom, kolik třináctek již padlo, když potřebujete seslat kouzlo jež vám pomůže vyhrát bitvu. K balíčku karet bych ještě podotkl, že samozřejmě i zde hraje velkou roli náhoda, hlavně v podobě dvou žolíků. Jeden je červený a znamená vždy absolutní úspěch a maximální zranění, naproti tomu černý žolík je prohra a totální neúspěch.
Když jsem zmínil karetní balíček, musím uvést něco i o herním systému samotném. Pravidla sama o sobě jsou vcelku jednoduchá a po pár hrách přejdou do krve. Sám jsem celá pravidla nepřečetl, vše jsem se naučil z poslechu rad svých protihráčů. Tím nechci říct, že je to to nejlepší, časem jsme přišli na hooodně blbostí co jsme hráli špatně. Ale stačilo, aby si dvatři lidi k tomu nezávazně sedli a přišlo se na to hned. Dost tomu napomáhají sami tvůrci, když na svých stránkách pravidelně vyvěšují aktuální Errata k modelům, stejně jako FAQ a upřesnění dle toho, jak se na to lidé na jejich foru ptají. Taktéž oproti např. GW jsou pravidla Malifaux logická a jde u nich zapojit selský rozum, který vám pomůže ke správnému vyřešení problému.
Hodilo by se nyní napsat pár řádků o samotných modelech. Každý z nich je ve hře prezentován jednak sebou samým, jednak referenční kartičkou, na které jsou uvedeny jeho statistiky, speciální schopnosti, vlastnosti a kouzla. Odpadá tak nekonečné hledání v armybooku, vše máte pěkně po ruce. Když potřebujete vědět něco o modelu soupeře, on vám jeho kartičku podá a vy si ji můžete v klidu přečíst. Díky tomu je hra i o něco jednodušší, protože se v pravidlech neprokousáváte popisem schopností a vlastností modelů, které ve finále nejen že nehrajete, ale ani nepotkáte. Každý jednotlivý model má vypsaný typ, tedy čím vlastně je. Typů postav je několik, je to např. undead, construct, totem, spirit, living, atp. Pokud se ve hře nějaký efekt odkazuje na nějaký typ postavy, jsou zasaženi všichni v dosahu, kdo mají tento popis uveden na kartičce. Modely se ve hře dělí na Mastery, bossy jednotlivých frakcí, Henchmeny, zástupce Masterů a velitele speciálních týmů a skupin, a Miniony neboli služebníky, které si mohou najmout na špinavou práci. Hlavní co zde funguje, jsou synergie mezi Mastery a Miniony, kdy vhodnou kombinací schopností tvoříte comba, s jejichž pomocí podrtíte protivníka.
Kolo probíhá tak, že si oba hráči nalížou karty, jejichž počet je daný typem hry a vůdcem jejich skupinky. Poté se flipne o iniciativu a ten kdo vyhrál, aktivuje první model. Každý model má v základu dva akční body, 2 Action Points, zkráceně 2 AP. Za tyto body dělá různé činnosti, např. chůze je 1 AP, charge 2 AP, sek či střelba 1 AP, seslání kouzla může mít 1 i 2 AP. Když model utratí všechny AP na které má nárok, jeho aktivace končí a hraje další model. Narozdíl od jiných her se zde hráči v aktivaci svých modelů střídají, každý odehraje jedním a pak předá slovo protivníkovi, který učiní stejně. Existují samozřejmě výjimky z tohoto pravidla, pro jednoduchost se tímto ale nebudu zaobírat. Na konci Aktivační fáze je tedy odehráno všemi modely co jsou na stole. Nastane Konečná fáze, kdy se zaktivují některá kouzla či efekty a na úplném konci hráč zamíchá balíček a vyhodí karty z ruky které nechce do dalšího kola. Takto se to opakuje, dokud neuplyne 6 kol. Tehdá se flipne zda bude sedmé a poté může být ještě osmé, poslední kolo, v němž hra definitivně končí. Nyní se sečtou body za Strategii a Schémata a kdo jich má nejvíce, zvítězil. Výborné na této hře je to, že nemusíte mít na konci žádný model ve hře a přesto zvítězíte. Jak to? Dejme tomu, že vám jako Strategie padlo doručit zprávu nepřátelskému masterovi. Jako vedlejší si zvolíte že toho mastera i zabijete a k tomu ještě máte zabít nejdražší nepřátelský model. Ve druhém kole doručíte zprávu a v dalším kole mastera zabijete, v pátém kole killnete cílový model a pak je vám již jedno, co se bude dít, své Vítězné body máte v kapse. A abyste zabránili soupeři splnit jeho úkol, zabijete přitom svůj model, který má zabít on. Ano, i toto jde v Malifaux, můžete útočit na své vlastní modely, ať už z vlastního prospěchu či proto, že uškodíte soupeři.
Jak tedy vydíte, je tato hra velmi rozmanitá. A to jsem nestihl zmínit kupu dalších věcí, jako je hra v různých lokacích, které poté ovlivňují hru i modely. Stejně tak se při hře mohou aktivovat různé události, od magických vírů po smrtící mlhu. Postavy mohou vyvolávat zombie, přízraky či mechanické potvory. Jde "fixlovat" s kartama, kdy si je namícháte jak potřebujete. Jde toho strááášně moc. Vážně, věřte mi.
Mé krátké povídání o této skvělé hře je u konce. Snad se vám líbilo. Snad aspoň na chvilku se vám bude v mysli hřát myšlenka: "Tý jo, to musí bejt príma tohle hrát." Pokud ano, neváhejte a jdětě do toho. Teď hned. Vrhněte se na web a objednejte co můžete. Barvěte, hrajte. Od podzima poběží v Praze série turnajů. Jsou hlášeny lokální turnaje. Tvůrce vydává nové modely a rozšíření.
Tahle hra žije.
Žij ji i Ty.